Den třetí stvořil bůh SMS

Dnes začnu úplně jinak... Jedna paní mi udělala velkou radost, ale k tomu se postupně dostanu... Snad...

 

Prostě a jelikož se někteří lidé domnívají, že se poznávají v tomto mém nedefinovatelném slohovém tentononc (můj učitel českého jazyka by ze mě asi neměl radost), tak musím vysvětlit to, že sice píši cosi prapodivného z mého života, ale přesto je jakákoliv podobnost se skutečnými osobami čistě náhodná... 

 

Dnes mi přišla velice milá zpráva skrze to černé zařízení, které mám poležené vedle počítače, když jsem u počítače, případně ho mám poležené vedle sebe na posteli, když spím. Ta krásná věc, která mi momentálně nahrazuje milenku se jmenuje Nokia. Ne, ne, vůbec v tom nehledejte skrytou či odkrytou reklamu na telefén... Chápu, že někomu možná přijde podivné, že spím s telefénem, ale je to jen platonická láska, nic víc v tom není...

 

Ono by to vlastně ani tak nějak technicky nešlo... Prostě se máme rádi (alespoň doufám, že i ta černá krabička mě má ráda), povídáme si spolu docela často, ona používá různé hlasy, zpívá mi různé melodie a občas pípá. Náš vztah má velké výhody... Nechci vás tím až tak moc do detailu obtěžovat, protože jsem v jádru nesmělej muž, ale s jednou výhodou se vám musím svěřit... Má černá milenka, která je na baterky, se nechá vypnout, což u živé milenky nejde, pokud nejste psychopat a nezadusíte jí.

Ale zpět od mé platonické lásky k té milé esemesce (SMS). Byla to reakce na můj pidičlánek "STŘEDA... DEN PRVNÍ..." Popisoval jsem tam, že mě vzbudil poslíček a přinesl mi balíček... A já jsem šel otevřít, aniž bych si uvědomil, že jsem nahý...

 

Dotyčná dáma mi napsala, že (moment, musím se podívat do mé černé milenky Nokie na zprávy, bo jsem již občasně sklerotický)...

 

Napsala mi, že si to přečetla a vzpomněla si, když mě před lety viděla nahého... Nebudu zacházet do dalších podrobností oné zprávy, protože nechci, aby tohle mé psavectví vypadalo jako parodie na Sex ve městě...

 

A mě vlastně došlo to, že tato žena pro mou maličkost strašně moc před lety znamenala, že mi hodně moc pomohla...

 

A já blb jsem si toho tehdy vůbec nevážil, protože jsem myslel na jinou ženu... Mnohdy si neustále na něco stěžujeme, ale vůbec si neuvědomujeme, že v tu dobu prožíváme cosi krásného, neopakovatelného... To nám často dochází až po letech...

 

Mě to také došlo až po několika letech... Jednoho dne jsem se takhle k večeru probudil a měl jsem... Jak to říct (napsat)...? Teď mě nenapadá to správné slovní spojení... Aha. Už mi to naskočilo: Měl jsem ještě hezký noční sen v mém částečně ještě spícím mozečku...

 

V tom snu byla Ona, prostě jsem se vrátil po časové ose svého života do minulosti... Bylo to příjemné, říkal jsem si, jaké by to bylo fajn, kdybych se vedle ní mohl probouzet...

 

Tehdy po tom snu jsem si myslel, že jsem procitl, že jsem konečně pochopil, co jsem k ní(*) cítil...

Možná jsem to pochopil tak nějak částečně...

 

Ale dnes v noci jsem to pochopil skutečně...

 

Došlo mi to všechno...

 

Došlo mi to, že někdy stačí jen okamžik a změníte si celej život... Vůbec nechápu, že jsem si nevážil toho, co jsem měl...

 

Moment... Má černá milenka značky Nokia začala vydávat zvuky... Pípá... Něco přichází... Tedy pardon... Někdo přichází...

 

Tak mě prosím omluvte, protože to budu muset nějak vyžehlit a zbořit tu zeď, která zde byla několik let mezi ní a mnou...

 

(*) píši záměrně "k ní", což zní možná neuctivě, ale nechci prozrazovat její jméno, to snad pochopíte... Ale teď fakt už musím...

 

Jaroslav D. Ptáček 20. září 2014