Den první...
Ve středu jsem zažil úplně úžasnej den. K ránu jsem dělal cosi na počítači... Pak jsem zjistil, okolo čtvrté hodiny v noci, že již na to nevidím, vypnul jsem editor... Začal jsem graficky upravovat nějaké své fotografie (na to nepotřebuji vidět, protože když to pokazím, tak to prostě další den budu dělat znovu...) Pak jsem zjistil, že už nevidím téměř vůbec, tak jsem si pouštěl nějaké písničky na Youtube... Pak jsem se našel spící před monitorem... Venku již svítalo... Když venku svítá, tak je to znamení, že bych měl jít konečně do postele... To jsem také udělal...
To, že jsem šel do postele, jsem zjistil dle toho, že jsem se v posteli probudil... No, probudil... To vlastně není pravda, protože jsem byl probuzen zvonkem... Nevím jak se mi to povedlo, ale šel jsem otevřít... Tam stál poslíček, který mi přinesl balíček...
Začal jsem se mu omlouvat, že vypadám rozespale, že jsem nahý... Poslíčka to moc nezajímalo, protože mi přinesl pouze balíček... Chtěl můj podpis, což jsem ve své rozespalosti nějak nechápal... Jsem si říkal, že si mou maličkost asi spletl s nějakou celebritou... Tak jsem se ho zeptal, jestli chce lepší nebo horší variantu mého podpisu...
Když na mě koukal už tak trošku divně, tak jsem si řekl, že si nezaslouží složitější variantu mého podpisu a něco jsem tam načmáral a šel jsem se ještě dospat... Asi po deseti minutách jsem se vzbudil... Nevěděl jsem, zda-li to byla realita... Tak jsem šel do předsíně a tam byl balíček... Z toho jsem usoudil, že to asi s největší pravděpodobností nebyl sen...
Otevřel jsem balíček a zjistil jsem, že mi z jedné redakce posílají hafo výtisků časopisu, ve kterém je můj článek... Byl jsem potěšen a mé ego se probudilo... Pak se postupně začalo probouzet i mé tělo...
Udělal jsem takové ty běžné úkony, co dělají lidé ráno...
Pak jsem si šel koupit noviny, rum a čičiny...
Bylo krásné počasí, takže jsem se nevracel přímou cestou do místa svého trvalého bydliště, ale šel jsem se projít s nákupem na nábřeží Jordánu...
Po příchodu do svého trvalého bydliště jsem vyložil "velký" nákup, hodil čičiny do mikrovlnky, zapnul rychlovarnou konev (nikdy jsem nepochopil, proč se jmenuje "rychlovarná"), nasypal jsem si do talíře amaróny s příchutí bramborové kaše... Amaróny jsem zalil horkou vodou, přidal kus takové té hmoty, které se říká máslo, ale není to máslo... Vyndal jsem čičiny z mikrovlnky, protože ta již nějakou dobu pípala...
Poté jsem to pozřel s plnotučnou hnědou věcí a cibulí... A poobědval jsem společně s nějakou redaktorkou, která můj byt občas navštěvuje prostřednictvím takové té podivné věci napojené na anténu...
Pak jsem se přesadil k monitoru a začal vyřizovat emailovou korespondenci... No... Vyřídil jsem vlastně pět emailů... A smazal třicet spamů...
Následně jsem napsal nějaký článek, ale již ani nevím o čem byl...
A najednou tele fén... Občas začne zvonit... Zmáčkl jsem ten zelenej tentononc na tom přístroji, který slouží k tomu, že pak začne ten přístroj mluvit... Pokud si ho dám k uchu...
Přístroj začal mluvit ženským hlasem... Ten hlas jsem znal již nějaký ten pátek, ale majitelku toho hlasu jsem neznal...
Následně přijel ten hlas i s majitelkou toho hlasu pod okno bytu, ve kterém přežívám...
Vyšel jsem tedy před dům... Sešel jsem se s tím hlasem... I s jeho majitelkou...
Měl jsem z toho velice dobrý pocit, protože jsem našel svou sestru, kterou jsem do té doby neznal...
Jaroslav D. Ptáček
