Co pro vás znamená 17. listopad 1989 a následné události? Jak se od té doby změnil váš život?
PRŮBĚŽNĚ AKTUALUJEME
Martin Stropnický: Zdá se, že výročí Listopadu k žádné sebereflexi, která by nás trochu posunula, nevyužijeme. Až na pár ojedinělých moudrých úvah převládá hašteření ješitných starců, kdo že z nich to byl, kdo to tady tak pěkně celé ekonomicky zreformoval. A v tom je možná náš hlavní problém. Chudoba jistě není program, ale počtářský stát bez mravnosti a ethosu nemůže být nikdy skutečně pevný, sebevědomý a silný. A tak nezbývá než se vrátit k Havlíčkovi, Masarykovi a Čapkovi. Těm šlo o víc než o autorství kupónovky...
Joachim Brouk: Skvělé, zjistil jsem kdo je kdo a mohl jsem dělat, co chci já a nerozhoduje o mých věcech soudruh na výboře. Přes všechnu legraci zažitou za komunistů je polistopadové období mnohem lepší. I pro ty, co si to nemyslí. Já tenkrát dělal průvodčího u dráhy a z Prahy jsem vozil metráky letáků.. Na Lounsku totiž policajti mlátili za výlep ještě 20. prosince, kdy v Praze bylo jasno.
Petr Vošta: Mě v té době bylo 15 let tak jsem všude na náméstích cinkal, jinak v pořadech do nás hustil Václav Klaus, že za deset let budou u nás platy jako v Rakousku, no možná myslel mamagery a ne dělníky!
Marcela Rychterová: Naši říkali, že před tím to byla doba děs běs - aby někdo rozhodoval o tom, proč mají dlouhé vlasy, džínovou bundu, co poslouchají za muziku a kam tedy jdou, ať ukáží občanky? Nedej bože se bát říci svůj názor veřejně? Asi lidé zapomněli - některým jde jen o to jídlo, že se za komunistů měli dobře, ale je fakt, že to jsou typy lidí, kteří neříkali nikdy nic, poněvadž svůj názor nikdy vlastně ani neměli.
Petra Mitas: Tak pro mě i pro svět to byl přínos, neboť následná událost = narodila jsem se.
Jindra Matlachová: Listopad 1989 pro mě znamenal vysvobození. Míšu jsem měla v kočárku, takže jsem objížděla demonstrace s ním. Díky bohu, že moje děti už nezažily minulý režim. Je těžký vykládat současnýmu znuděnýmu seriálovýmu národu, co jsme tenkrát nemohli a co teď můžem. Já to svým dětem vykládám a opravdu, a na to můžu přísahat, bych se nechtěla vrátit před 17. listopad 1989, nebo přenést tuhle dobu do současnosti. Vládli tu vrazi, primitivové a omezenci. Kdo by chtěl zpátky komunisty, je sám takovej.
Zdeněk Škromach: Bez snahy podrýt význam studentského hnutí, disidentů a hlavních nejznámějších představitelů revoluce, což bych rád zdůraznil, bych zde vyzdvihnul také okamžik generální stávky a upozornil na zásluhu stávkových výborů po celém území tehdejšího státu. Vznik Sdružení stávkových výborů a dobře organizovaná generální stávka byly tím zlomovým okamžikem pro nastolení cesty k demokracii. V generální stávce přestala pracovat téměř polovina obyvatel země a další čtvrtina se ke stávce připojila manifestačně. K účasti se nakonec přihlásily tisíce stávkových výborů. V ten okamžik se bývalý režim zhroutil. Přesto jako by se v dnešní době na roli odborů, zaměstnanců, zkrátka řadových občanů v revoluci a budování demokracie zapomínalo.
Připravil Jaroslav D. Ptáček