Jaroslav D. Ptáček: Dobrý den pane ministře, já mám zrovna teď chvilku...
Přiznání... Občas dělám to, že když stojím ve frontě u pokladny v supermarketu, tak si vyndám mobil a zavolám někomu z kamarádů a oslovím ho: "Dobrý den pane ministře, já mám zrovna teď chvilku..." (někteří kamarádi jsou již smíření s tím, že dělám podobné recese). A pak nastává improvizace.JÁ: "Tu věc o které jsme hovořili včera jsem už zařídil." Pak začneme hovořit například o dálnicích. Následně řeknu: "Nezlobte se pane ministře, ale já už jsem u pokladny, tak budu muset končit, ale zavolám večer, řekněme okolo deváté? Ano, děkuji, tak zatím."
Lidé ve frontě zírají a netuší o co jde, případně se domnívají, že jsem blázen.
Jednou se mě zeptaly tři Rómky stojící ve frontě s údivem: "Vy se znáte s panem ministrem?" Tak jsem jim se skromností sobě vlastní řekl:"Ano, ale tak trochu, občas spolu na něčem děláme..."
Štěstí, že se nezeptaly s kterým ministrem.
A pak se mi stalo, že jsem šel na poštu a na Husově náměstí v Táboře seděla partička Rómů a tam byla ta jedna Rómka, která se mě v tom supermarketu ptala a začala vykřikovat a ukazovat na mě: "Ty jo, to je ten chlap co se zná s ministrem!"
Tak to potěší... Příště ve frontě zavolám kamarádce a budu jí oslovovat Angelo Merkelová... Aha, to asi nepůjde, protože neumím německy...
Stejně nechápu proč mě nevzali na DAMU... :-)
(jdp)
