Evangelium podle Jaroslava D. Ptáčka
Jednou jeden řekl: "Existuje pouze PŘÍTOMNOST".
Ale i o tom by se nechalo pochybovat.
Přítomnost - BUM. A to "bum" už je minulostí.
Není minulost, protože už byla.
Není přítomnost, protože jakmile si jí uvědomíme, tak se stala minulostí.
Není budoucnost, protože ještě nenastala.
Není nic.
Je NIC.
Není nic. Jsou jen stopy, které zanecháváme.
Tyto slova nejsou já.
Tyto slova nejsou Jaroslav D. Ptáček.
Tyto slova nerovná se já.
Tyto slova = jen tyto slova, nic víc v tom nehledej.
Tyto slova jsou jen stopa, která tu po mé osobě zůstává...
Už není co říci.
Už není co napsat.
A i kdyby bylo co říci, není nikoho kdo by to řekl.
A i kdyby bylo co napsat, není nikoho kdo by to napsal.
Teď čteš poutníku tyto slova.
Teď nečteš Já, ale pouze to, co zanechalo Já.
Má slova nejsem Já, ale jen a jen a pouze má slova.
A něčí slova nejsou Někdo. Jsou jen slova, která někdo napsal, ale není to Ten, který to napsal, ale pouze jeho slova, pouze slova.
A i když si je přečteš, poutníku, tak se nic nestane, protože si je z největší pravděpodobností nebudeš pamatovat.
A i kdyby si si je zapamatoval, poutníku, tak to není nic platné... protože stejně jednou umřeš.
Promiň, promiň, promiň, že to říkám, ale je to tak!
Nikomu se zatím nepovedlo neumřít.
Nebudeš.
Nebudeš Ty.
A nebude Tvá paměť, takže ani má slova nebudou, ani má slova ve Tvé paměti nebudou.
A ani slova nikoho jiného ve Tvé paměti nebudou.
I když se nám občas něco zdá, zdá se nám, že něco je, tak to pomine. Stejně tak, jako ustane déšť, protože ani ten není věčný.
Ano, ano, poutníku, bude sice po něm chvilku mokro.
Ale to je všechno.
A to mokro nebude dlouho.
Mokro jednou uschne.
Stejně jako Ty,
stejně jako já,
stejně jako on.
Každé mokro se jednou změní v sucho.
Tečka.
