EXKLUZIVNĚ: Podařilo se nám získat ukázky ze scénáře připravovaného filmu Samotáři v Táboře
Několik lidí různého věku ve městě Tábor prožívá v průběhu několika měsíců události, které určitě ovlivní jejich budoucí životy. Příběhy těchto samotářů uprostřed davu maloměsta, samotářů ve víru událostí, vyprávějí autoři v tragikomické poloze. Tvůrci se nijak netají tím, že je inspiruje film Samotáři z roku 2000, který někteří z nich berou jako svou bibli. Údajně se jedná o sběrný dokument, ale zda-li je to tak zcela pravda je poněkud na vážkách. Není zcela jasné ani to, jestli tvůrci scénáře jsou zcela při smyslech, protože některé pasáže textu jsou dosti podivné až zvrácené. Skutečně v Táboře žijí tací lidé?
Zde je několik ukázek z připravovaného scénáře, které se podařilo Magazínu Ptáček získat
JÁ: Ahoj, jen tak mimochodem máš u mě časopis...
ON: Co?
JÁ: Časopis, to je takové to papírové, nechá se v tom listovat, číst, prohlížet obrázky...
ON: No jasně, taková demoverze knížky, tomu rozumím....
ON: Někdo přinesl letáček na kterém byla výzva: Zavolejte Ježíše
Vytočil jsem tedy telefonní číslo uvedené na letáčku a zavolal jsem Ježíše.
Zvedla mi to nějaká ženská a řekla mi, že není Ježíš, že je to číslo jejího manžela...
ONA: Nejdříve jsem měla jen deprese. Tak jsem si raději došlo ke cvokaři. Ten mi doporučil, abych při depresích vrčela. Tak jsem dělala vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr... Když to sousedé asi po týdnu nemohli vydržet, tak mi zavolali záchranku. Záchranáři konstatovali, že trpím bludy a myslím si, že jsem pes. Následně jsem byla převezena do psychiatrické léčebny k měsíční hospitalizaci...
ON: Všechno tady nádherně kvete, stromy, květiny i zvířátka kvetou, akorát teda nechápu, proč se neustále usmívám a proč mám doma orloj s čokoládovejma vánočníma figurkama a proč se neotáčí vertikálně, ale horizontálně a proč u toho hraje zvonkohra písničku od Nirvány. A taky nevím, proč je kolem taková spousta lidí a jak se mohou vejít do mého bytu. Ale asi mohou...
ON: Nedůvěřuji velbloudům! A obecně nikomu, kdo dokáže týden nepít
ON: Máš v Jukeboxu naší státní hymnu?
ONA: To nevím... a hlavně nevím kdo to zpívá...
ON: Víš, někdo tomu říká anděl strážnej, někdo bůh...
ONA: Já tomu říkám ,,zprdeleklika"...
ON: Aha, no můj kamarád Google občas lže. Vždyť je to přeci taky jenom člověk.
- To je flek na té mikině?
- Ne to je batika ty krávo
JÁ: Mám asi nějaký hlad...
ON: Mám tady výbornej pětihvězdičkovej koňak.
ON: Drahá, nepůjdeš venčit psa?
ONA: Ale já nemám psa...
ON: Jsem se neptal jestli máš psa...
ON: Máš fóbie z létání, jo?
ONA: No...
ON: Japonci to léčí, během jednoho dne to dokážou vyléčit.
ONA: Japonci, jo?
ON: Japonci, no fakt, Japonci to léčí.
ONA: A jak se to léčí?
ON: No prostě si tam doleť a oni ti to vyléčí.
Redakce Magazínu Ptáček
