Den druhý stvořil bůh sociální sítě
Ve čtvrtek jsem zažil úplně úžasnej den. K ránu jsem dělal cosi na počítači... NE! Nebojte se, nebudu se opakovat... Život je sice o opakování a rituálech... ALE! Pokud někomu řeknete, že se máte dobře, tak se začne objevovat taková ta klasická česká vlastnost...
Je to přesně jako v tom minimalistickém vtipu, který je zrcadlem povahy některých lidí...
Potkají se dva.
První řekne: No nazdar, voe, rád Tě vidím, jak se máš?
Druhý: Ahoj, mám se dobře...
První: Ty hajzle...
Napadlo mě, že bych měl parafrázovat jednoho mého oblíbeného zpěváka, který se vyjadřoval vážně k vážnému tématu... Myslel to tehdy upřímně... Pak ale řekl: "Nechci vás nudit... Edge, zahraj blues..." Tehdy se psal rock 1988...
Hodně lidí mě ve čtvrtek překvapilo... Pozitivně překvapilo...
Už si začínám tak nějak postupně zvykat na jednu věc, která se vyskytuje tak nějak prapodivně mezi Přáteli a "přáteli"...
Ale abych nechodil kolem horké kaše...
MODELOVÁ SITUACE
Takže aktéři čtvrtka, chcete-li čtvrtku:
- Jeden člověk, říkejme mu třeba Hugo (doufám, že se někteří Hugové neurazí)...
- Jeden člověk, říkejme mu třeba Anastázie (doufám , že se některé Anastázie neurazí)...
Takže "herecké" obsazení již známe.
Hugo ,aniž zná Anastázii, pomlouvá jí. Když se snažím zastat Anastázie, tak to nedokáže pochopit. Říká něco v tom smyslu, že Anastázie není spolehlivá, že nedokáže dodržet slovo, že bych jí neměl věřit...
Znovu zdůrazňuji, že Hugo Anastázii osobně nezná, zná jí pouze virtuálně... Ach ten Facebook, notoričtí sběratelé přátel, notoričtí komentátoři všeho a všech, zamindrákovaní tupci, kteří si musejí neustále něco dokazovat, tupci, kteří se v komentářích na interfetu (to není překlep) vyjadřují stylem:
"to mluvíš o sobě",
"a co má jako bejt",
"je to prostě debil, protože je to prostě debil..."
Určitě znáte podobné "hlubokomyslné" komentáře. Převážně se jedná o jedince, kteří se o sobě domnívají, že se svět bude točit tak, jak chtějí oni...
Anastázie (aniž nezná Huga), nepomlouvá ho, ale ví, že jí Hugo pomlouvá, což nedokáže pochopit, což nedokáži pochopit ani já. Kdybych dal na rady Huga, tak bych Anastázii nevěřil, což by vedlo k tomu, že by Anastázie nevěřila mě.
Kdyby byl Hugo žena, případně kdyby byl Hugo teplej, tak bych to možná pochopil Nevím jestli je Hugo žena, ale vím, že jako žena rozhodně nevypadá. Nevím jestli je Hugo teplej... Vůbec mi nevadí sexuální orientace... Znám několik mužů, kteří mají rádi muže, znám několik žen, které mají rády ženy... A jsou to boží lidé...
Anastázie je schopná a oblíbená žena, nepotřebuje si nic dokazovat...
Hugo je také schopnej člověk, jestli je oblíben nedokáži posoudit, já ho mám rád..
Slovo "rád" je mnohdy chápáno jinak než je myšleno...
Svíčkovou na smetaně mám také rád... Ale se svíčkovou na smetaně nemám vztah...
Mám rád několik lidí a věcí, ale několik primitivů si to vysvětluje jinak... Když mám rád svíčkovou na smetaně, tak to neznamená, že se svíčkovou na smetaně kopuluji.
Ač všichni ti "chytří" lidé radí, že by se měli ostatní lidé chovat jako hovada... (pardon... měli by se chovat falešně a říkat o sobě: Já jsem dobrej, dokázal jsem tohle a tohle), tak já si myslím, že by se lidé měli chovat k sobě upřímně, syrově, říct přátelům pravdu, neschovávat se za nějaké naučené poučky z knih, které se nechají koupit za 49 Kč ve výprodeji...
Už vás nudím? Edge, zahraj blues...
A tím bych mohl skončit...
Ano, mohl...
Ale ono to má pokračování...
Hugo Slibující, Hugo Pomlouvající Anastázii, nedostál tomu, co tak sliboval...
Anastázie (ta kterou Hugo pomlouval aniž by jí znal), dostála tomu, co slibovala... A Huga totálně setřela...
Hugo je naštván (původně jsem chtěl použít jiné slovo) a kope kolem sebe. Z gurua se stal novic... Z učitele se stal žák... To je běžná realita sociálních sítí (a internetu obecně).
Sociální sítě jsou prospěšné pro lidi, kteří mají rádi ostatní lidi...
Ale sociální sítě využívají i (mírně řečeno) divní lidé...
(Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, nebo událostmi je čistě náhodná)
Jaroslav D. Ptáček
