Jaroslav D. Ptáček: Drobná spekulace o cestování v čase
V literatuře i ve filmu je častým námětem přesun v čase. Lidé se přesouvají do budoucnosti i do minulosti. Někteří filosofové tvrdí, že čas vlastně neexistuje. Nechci zde spekulovat o existenci či neexistenci času, bylo by to jednak na dlouho a jednak asi zbytečné. Nechci ani spekulovat o tom, zda je možné cestovat časem. Myslím, že čas se nechá "zpomalit" nebo "zrychlit". Mám na mysli například jakési "vystoupení z času" při meditaci, při některých rituálech nebo při stavu orgasmu. Ale všechny tyto stavy "zpomalení" času jsou čistě subjektivní záležitostí, protože je jako "zpomalení" nebo dokonce "zastavení" vnímá pouze subjekt jenž tento stav prožívá, nikoliv však jeho okolí. Ovšem co se týká "cestování časem", zdá se, jakoby nám historie občas dala příklad toho, že máme mnohdy dojem, že někteří lidé časem skutečně cestovali.
MUŽ Z BUDOUCNOSTI?
Statickou mechaniku, která byla přijata až ve dvacátém století, popsal již člověk, který byl jmenován členem anglické Královské společnosti v roce 1760. U tohoto člověka též objevujeme výklad radioaktivity a další "specialitky", které v jeho době nebyly běžné. Tím člověkem je jistý Roger Boskovič ze Srbska. Podle knihy "Jitro kouzelníků" autorů Bergiera a Pauwelse, přišel Boskovič ve své době s vlnovou mechanikou, s teorií kvant, se zachováním kvantové částice, která byla formulována až v roce 1958 /Planckova konstanta/, s atomem, který je složen z nukleonů. Přišel se řadou dalších teorií v oblastech fyziky, alchymie, filosofie atd. Zajímal se téžo vesmír: v roce 1736 uveřejnil sdělení o slunečních skvrnách, v roce 1760 psal o viditelných jevech na Slunci a Měsíci.
A.L.Mackay píše ve svém článku v New Scientist o díle Rogera Boskoviče /v březnu 1958/. V článku spekuluje o tom, že Boskovič je duch z dvacátého století, který byl přinucen žít v osmnáctém století. Z dnešního pohledu se zdá, jako by tomu bylo skutečně tak. Že by Boskovič byl skutečně cestovatelem z budoucnosti?
TUŠENÍ VĚCÍ BUDOUCÍCH?
V čase se vlastně přesouváme i tehdy, máme-li tušení o tom, co teprve nastane. Každému z nás se to jistě už někdy stalo. Ve formě tušení nebo ve formě snu, který se potom skutečně stal. Jistě jste někdy zažili například to, že jste měli pocit, že vám někdo zavolá, a během chvilky se rozezněl . Nechci zde tvrdit, že by to měl být důkaz přesunu v čase. Je to spíš důkaz jakéhosi druhu telepatie. To se ovšem nedá říct o stavech, kdy ve snu vidíte to, co přijde až za několik hodin nebo dokonce až za několik dnů či týdnů. Ve spánku se nacházíme "jakoby jinde", máme nižší frekvenci mozku atd.
Že by "cosi v nás" cestovalo do budoucnosti? Trochu s nadsázkou se mi chce skoro říct, že každý z nás, má od přírody v sobě schopnost jakéhosi předvídání budoucnosti. Ale jakoby se moderní člověk toto "cosi" snažil potlačovat pod vlivem jakési vnitřní logiky, jakési vnitřní autocenzury, jakéhosi vnitřního, snad podvědomého strachu z toho, že bude označen za blázna. Přitom i třeba modlitba je vlastně taková "výprava do budoucnosti", při které si přejeme prostřednictvím Boha, budoucnost změnit, zlepšit atd. Ale není to jen modlitba, ale např. i magické operace takzvané bílé, ale i černé magie jsou z určitého úhlu pohledu "výpravou do budouctnosti", jakousi snahou o ovlivnění budoucnosti z přítomnosti. Ale zpět k panu Boskovičovi.
GENIUS NEBO DUCH Z DVACÁTÉHO STOLETÍ?
Boskovič zemřel v roce 1787. Datum jeho smrti je známé, jinak je tomu s datem jeho narození. Teď si dovolím trochu spekulovat. Zdá se totiž jako by se pan Boskovič nikdy nenarodil. On sám tvrdil, že se narodil v Dubrovníku v roce 1711. Ale to se nedá údajně nijak doložit, protože o jeho narození prý neexistuje žádný záznam. To by korespondovalo s tvrzením článku v New Scientist. Kdo je tedy mistr Boskovič? Cestovatel v čase? Nebo to byl prostě velký genius své doby, který nebyl patřičně doceněn a pouze souhra několika náhod nás jakoby nutí ke spekulacím?
(jdp)