Jaroslav D. Ptáček: Nebezpečí praktické magie 2. Zjevení Ahrimana?

Pokračování článku Nebezpečí praktické magie. Halucinace nebo skutečnost? První díl najdete ZDE. 

 

Vypadalo to, jako nějaká tmavá bytost. Žádné nohy. Něco jako náznak rukou, možná křídel, ale to už si mohla dotvořit má vlastní fantazie - možná jsem něco podobného viděl někde zobrazené v knize a sám jsem si to "dotvořil" v mozku. Mělo to hlavu nejasného tvaru, která byla "zaražena" do jeho těla. Jinak řečeno: nemělo to krk a hlava byla přímo na těle. Nemělo to žádnou barvu. Jen jako stín, kterému svítí malá očka. Vypadalo to tak, že očka nejsou součástí těla samotného, ale jsou daleko za tělem. Barvu měla červenou, možná oranžovou (jako drobné plameny ve velké dálce, ale znovu musím podotknout, že to mohl také dotvořit můj mozek). Měl jsem pocit jako že se to vzdaluje, spíš zmenšuje, protože se to nemělo kam vzdálit. 

 

Potom jsem udělal zažehnávací rituál pentagramu. Snažil jsem se k tomu stavět jako k MAKJO jevu (halucinace, kterou mohou mít exempli causa lidé praktikující meditaci). Takže jsem se k tomu stavěl tak, že tam nic není, že to je jen přelud. Zahájil jsem dechové cvičení. Pak jsem v místnosti rozsvítil elektrické světlo. Zhasl jsem svíčky na oltáři. Nic v místnosti již nebylo. Jen já měl divný pocit.

 

 

 

Šel jsem si vzít pití do kuchyně. Pokoj s oltářem ústí přímo do kuchyně. Na konci kuchyně je staré křeslo, které slouží jako pelíšek pro naší fenku. Vzal jsem si pet lahev s pitím, která je vždy na ledničce. Naše fenka začala něco větřit. Musím podotknout, že byla zvyklá na vůni ohně ze svíček i na vůni kadidla - to znamená, že by jí tato vůně sama o sobě nijak neznepokojovala. Pak seskočila z křesla a pomalu a nejistě šla směrem k pokoji, kde je oltář. Tam se zastavila a čenich se snažila přes práh strčit co nejdál do místnosti. Do místnosti běžně nemůže a nikdy tam nejde sama od sebe - i když jsou dveře otevřené. Řekl jsem jí: "tak běž". Koukla se ještě na mne, aby se přesvědčila, že to myslím vážně. Tak jsem jí znovu opakoval totéž. Tak běžela směrem k oltáři a mezi ním a nízkou skříní, která je naproti oltáři začala čichat na podlaze i ve vzduchu. Zmateně běhala tam a sem. Také se šla podívat do předsíně na boty, jakoby tam hledala něčí boty - vždy když přijde návštěva, tak si očichá návštěvu a pak si běží očichat boty do předsíně.

 

 

 

Náhodu považuji za pouhopouhé slovo, které si člověk vymyslel pro jevy, které se dějí nepravděpodobně a z hlediska uvažování člověka jakoby nelogicky. Náhoda je prostě alibistické slovo, které neříká nic konkrétního. Použití slova náhoda považuji za přiznání si toho, že určitému jevu nerozumím a nechápu ho, že si něco nedokáži vysvětlit.

 

 

 

Co je pravda? 

 

Například to, že 1+1 jsou dvě? Pravda z hlediska matematiky, z hlediska fyziky, z hlediska takzvané vědy? Nebo z jakého hlediska? Jestliže budeme pravdu posuzovat z hlediska takzvané vědy, musím suše konstatovat, že je to pravda značně proměnlivá. Věda nám mnohokrát lhala v historii. Například tvrdila to, že když vlak vjede do tunelu větší rychlostí než 30 km za hodinu, tak všichni cestující zahynou na udušení. Věda nám tvrdila, že země je placka etc - asi bychom našli o mnoho více příkladů. Tak tedy co je pravda a z jakého pohledu jí budeme posuzovat? 

 

 

 

Iluze je nesprávná představa, mylný vjem, vidina, přelud /dle slovníku/.

 

Iluzionismus má však tři možné verze.

 

1. Iluzionismus jakožto podléhání iluzím, vidinám, přeludům etc.

 

2. Iluzionismus jakožto filozofický názor. Názor na svět a děje v něm. Názor o tom, že svět je pouhé zdání.

 

3. Iluzionismus jak ho známe v jeho komerční formě u iluzionistů.

 

 

Ovšem to, co pro někoho může být iluze, tak pro někoho jiného může být skutečnost. 

 

Například když budou dva lidé a jeden nebude slyšet. Zkuste takovému člověku vysvětlit, jak zní hudba. Co je to hudba? Vysvětlete mu to. Nebude to jen iluze?

 

Pes slyší zvuky, které člověk neslyší. Myslím si, že mnoho našich člověčích nedokonalostí pojmenováváme slovem ILUZE. 

 

Jestliže nedokážeme odpovědět na tak základní otázky jako je např. Kdo jsem? Proč tu jsem? Kde jsem byl když jsem nebyl? Kde budu až nebudu?/ jak bychom mohli zadefinovat tak složité pojmy jako je exempli causa PRAVDA, ILUZE ... ?

 

 

 

Dodatečně jsem začal pátrat po tom, kdo je to Ahriman. V knize od LaVeye je jen zmínka, že je to Mazdánský ďábel. Tak jsem hledal dál a ptal jsem se.

 

Něco jsem našel na internetu. Ale pak mě jeden poutník poslal toto:

 

"Neviem o ňom nič, len som čítal. Steiner - egyptske myty a mysteria

 

Ahriman

Duchovna bytost najvacsej myslitelnej inteligencie s cynickym vyrazom, posmievacno – pohrdajuco mysliaci, so sklerotizovanou, zkostnatelov postavou, protejsok lucifera. Ahrimanske bytosti (s netopierimi kridlami) usiluju o to, aby sa zdola svojou dolnou eterickou podstatou mohly zmocnit hornej astrality (nasiat dostredivo, egocentricky). Ahriman vyuziva egoistickeho myslenia cloveka a chce byt majitelom inteligencie v ludskych hlavach. Ahriman rozdrvi cloveka svojou genialnou logikou. Ahrimansky duch sa nemoze inkarnovat, ale inkorporovat – docasne moze preniknut do ludskej duse a tela. Ak je vedomie cloveka zkalene – potom brilantny, skvely, vynikajuci duch ahrimanskej inteligencie je silnejsi nez to, co je v jednotlivcovi. Kedze su vhodne tela, aby mohlo byt podkopane vedomie, potom vystupi inkorporovany ahriman, ktory moze posobit aj ako spisovatel. Spisovatelom je ahriman a ludia to zamienaju s ludskym dielom!"

 

 

Jordan o něm ve své Encyklopedii bohů píše: "Podsvětní bůh temnot. Zoroastrijský (perský). Protějšek boha světla Ahury Mazdy a jeho společníka Mithry. Jméno je moderní podobou odvozenou z původního jména Angra Mainju (Ničivý duch)."

 

 

Nebudu se zde rozepisovat podrobně o tom, o čem jsem rozmlouval s touto "bytostí" - respektive s astrální larvou, která byla někým vytvořena, protože nevěřím tomu, že tato bytost sama o sobě někdy existovala ve hmotné podobě. Předmětem jedné z otázek bylo to, zda-li mám jít na jisté místo. Odpověď byla kladná. A jelikož jsem "tomu něčemu" uvěřil, šel jsem na ono místo. Ta cesta pro mou osobu měla velký význam. Ovšem psychická muka, která se mé osobě na té cestě přihodila, byla strašlivá. Možná to nemělo vůbec souvislost s "jeho" odpovědí. Možná by se to přihodilo i bez tohoto (z dnešního pohledu) neúspěšného rituálu. Možná to celé byla shoda mnoha náhod. Možná to celé byla projekce mého mozku. Možná ...

 

 

Jaroslav D. Ptáček

 

 

Použitá literatura

 

Jordan, Encyklopedie bohů /Volvox Globator 1997/

Josef Veselý, Magie, Magie pro pokročilé, /Vodnář 2002, 2004/

Josef Veselý, Satanismus, /Vodnář 2003/