Jaroslav D. Ptáček: Nebezpečí praktické magie. Halucinace nebo skutečnost?

Magie je moderní vědou, která je v dnešní době celkem "IN". Je přitažlivá pro spoustu lidí. Někdo bere magii jen jako teoretickou vědu, někdo jako zábavu či potřebu ukojit své "choutky" po rituálním chování. Ano, magie může být i "relax", i zábava, i prostředek proti nudě. Jednoduchá, všem přístupná komerční magie moderních pseudokultů (jenž je bezpečná, avšak fungující většinou na principu placeba) je toho důkazem. Ale pouštěti se do složitějších rituálů (nebo snad dokonce do evokací) bez předchozí teoretické průpravy, praktické přípravy a znalostí psychologie, může být velkým hazardem. Pro potencionální adepty magie, nechť jsou následující řádky varováním a výzvou k důkladné teoretické přípravě. Pro ostatní, nechť je toto jen příběhem pouhého stárnoucího pána, který si rád hraje a experimentuje. Nebývá zvykem, že praktikující mág (za kterého sám sebe velkoryse považuji:) ) publikuje své zkušenosti veřejně, aby nebyl označen za blázna. A já blázen se o to pokusím:)

 

Poznámka: Definice některých pojmů, které zde uvádím, jsou jen a pouze vymezením toho, jak danou skutečnost chápu já sám (pokud se nejedná o citaci a není uveden autor definice). Neznamená to tedy, že je to jen jediné a nejsprávnější vysvětlení pojmu samotného. 

 

Invokace soucitu je invokací, která se dělá pro nějakou osobu a nebo pro sebe sama. Existuje několik verzí této invokace resp. několik osnov této invokace, ze kterých můžeme vycházet. Osobně používám nejvíce invokaci soucitu dle řádu Temple of Set, kterou jen mírně upravuji. Ale nebezpečí magie spočívá v tom, že při provádění invokace, se může i "něco podělat". 

 

 

 

Položíme-li si otázku, co je existující a co je neexistující, nemůžeme na ní spolehlivě odpovědět, protože není žádné přesné kriterium, dle kterého by šlo objektivně posoudit existenci či neexistenci čehokoliv.

 

Jsou zvuky, které neslyšíme. Pes je slyší. Znamená to tedy, že tyto zvuky jsou existující? Znamená to tedy, že tyto zvuky jsou neexistující?

 

Jsou vibrace, které necítíme. Slon je cítí /když má slon strach, tak dupne - další slon cítí tuto vibraci údajně až na 50 kilometrů/. Znamená to tedy, že tyto vibrace jsou existující? Znamená to tedy, že tyto vibrace jsou neexistující? Některé přístroje dokáží vibrace zachytit - dobrá máme potvrzenu jejich existenci. Ale znamená to snad, že to, co je za hranicí možností nějakého přístroje již neexistuje. NE! 

 

Jsou city, přátelství, láska.

Jak změříme lásku?

Jak vysvětlíme lásku člověku, který nemiloval?

Jak vysvětlíme orgasmus člověku, který ho nikdy neměl?

I věci nezachytitelné a nezměřitelné a nehmotné mohou existovat.

Lásku jsem nikdy neviděl. Nikdy jsem jí neměřil. A přesto miluji.

 

 

A tyto věci může vidět i více lidí současně. Ovšem to bych nepovažoval až tak za důkaz toho, že to něco hmotně existuje, ale spíš za důkaz hromadné vizualizace, telepatického přenosu a následného "promítnutí" tohoto přenosu do reálu. Nebo chcete-li, hromadné halucinace. I když slovo halucinace nerad používám. Něco podobného se též často objevuje i při používání některých drog ve skupině lidí. 

 

 

 

Chtěl bych podotknout, že magii nechápu jako nějaké kouzelnictví. Též odmítám to, když někdo označuje mága za čaroděje nebo kouzelníka. Čarodějové jsou v pohádkách a kouzelníci ve varieté popřípadě v televizi nebo před americkou sochou svobody. 

 

 

 

Velice těžká otázka, ale spousta moudrých lidí v historii i v současnosti jí naštěstí zodpovědělo.

 

BARDON POVAŽUJE MAGII ZA VĚDU, KTERÁ UČÍ PRAKTICKÉMU VYUŽITÍ VŠECH SIL, POČÍNAJE OD NEJNIŽŠÍCH ZÁKONŮ PŘÍRODY AŽ K NEJVYŠŠÍM ZÁKONŮM DUCHA.

 

Papus chápe magii jako vědu lásky a definuje jí takto: Magie je užití dynamizované lidské vůle k rychlé evoluci přírodních sil.

 

Ambelain nazývá magii transcedentální fyzikou.

 

Lévi: Magie není tím, co z ní činí nevědomci. Nepřísluší nikomu, aby jí činil tím či oním. Existuje sama sebou a je obdobná matematice, neboť je absolutním věděním o přírodě a jejich zákonech. Vysoká magie se vymyká nevěře i nevědomosti, ježto se stejně opírá o vědu jako o víru.

 

Carus: Magická praxe spočívá na silách podvědomí, které je vlastně prapodstatou našeho i přírodního bytí.

 

Nakonečný: Magie je systém transempiricky zprostředkovaného a zprostředkovávaného poznání transempirické struktury a transcedentního smyslu světa a života v něm.

 

 

Cituji z knihy J. Veselého Magie:

"Magie spolu s alchymií a astrologií tvoří trojici tzv. hermetických věd, jejichž název je odvozen od jména legendárního staroegyptského zasvěcence Herma Trismegista /tj. třikrát mocného/, který bývá ztotožňován s egyptským bohem moudrosti Thovtem. Nejdůležitějším textem, na nějž se hermetismus odvolává je Smaragdová deska /Tabula smaragdina/, v jejíž první větě se praví:

 

Quod est inferius, est sicut quod est superius et quod est superius, est sicut quod est inferius, ad perpetranda miracula rei unius. /To, co je dole, je jako to, co je nahoře a to, co je nahoře, je jako to, co je dole, aby byly dokonány divy jediné věci./..."

 

 

 

INVOKACE je výraz, kterým označujeme ztotožňování se s něčím v astrálu. Některé zdroje definují tento pojem tak, že nevyvoláváme k sobě, ale na sebe. Což znamená, že se stáváme "někým jiným".

 

Hodně zjednodušeně řečeno, chápu invokaci tak, jako když si chcete zapnout vaši hlasovou schránku u svého mobilního operátora. Pomocí svého mobilu vydáte příkaz, že ji chcete zapnout nebo zavoláte na číslo operátora a tam zadáte pin, heslo, kód etc. A schránka vám bude zapnuta. No a praktikující mág udělá v podstatě totéž. Chce-li něco změnit nebo pozměnit, pomocí své inteligence a svého umu a "hesel" se spojí s astrálem a tu něco "zapne" a tu zas něco "vypne". 

 

 

 

EVOKACE je výraz, kterým označujeme vyvolávání. Pomocí této "operace" přivoláváme. Evokace se mnohdy označuje také jako zaříkávání. Ovšem každý zdroj definuje evokaci trochu jinak. Já tvrdím to, že při evokaci přivoláváme cosi z astrálu k nám a to něco se nám zjevuje na místě, na kterém rituál provádíme /většinou v trojúhelníku, přičemž operatér stojí v kruhu/.

 

Evokace je jako když kontaktujete někoho ze společnosti, která provozuje vaši mobilní síť, donutíte ho, aby vás navštívil například u vás doma a tam ho nějakým způsobem přesvědčíte nebo donutíte, aby něco změnil, například výši vašeho kreditu, a tak podobně.

 

 

 

Josef Veselý astrál definuje ve svém prvním dílu knih o magii /MAGIE, nakladatelství Vodnář 2002/ takto: "Je to životadárný a formotvorný činitel, který určuje a současně přijímá tvary veškerého bytí a dění, které v astrálu vznikají, zanikají a mění se v závislosti na psychických hnutích a fyzických dějích, jež se odehrávají v hmotném světě. Lidské činy, myšlenky, city a ideje vytvářejí v astrálu živoucí útvary, resp. bytosti. Mezi těmito činy, myšlenkami atd. a astrálními útvary či bytostmi existují dynamické vztahy."

 

 

Milan Nakonečný definuje bytosti astrálu takto:

 

" - atrální útvary vyšších inteligencí duchovního světa idejí, odrážející určité struktury "horního světa" /heroové, géniové/.

 

- astrální útvary přírodních sil a lidských pudů a obecných sklonů /démoni/.

 

- astrální útvary matafyzicky pojatých živlů ohně, vzduchu, vody 

a země /duchové živlů např. salamandři, sylfy, undiny e.t.c./.

 

- astrální útvary vytvořené magickými metodami, usměrněné 

k určitým účinkům /elementárové, které jsem již zmiňoval na začátku přednášky/.

 

- astrální útvary pozemských kultů a kolektivních idejí, hromadných lidských sklonů a vyznání /egregory/.

 

- astrální larvy, generované individuálními hnutími lidské mysli 

a emocemi jednotlivých osob.

 

- kolektivní astrální larvy, tvořené kolektivně sdílenými myšlenkami a emocemi.

 

- astrální těla mrtvých osob, která zde prodlévají po smrti člověka, podléhajíce postupnému rozpadu a udržování při "životě" v astrálu vzpomínkami na zemřelého, jeho uctíváním a podobně.

 

- astrální těla živých osob, která dočasně vstoupila do astrálu."

 

 

 

 

Následující děje se staly při soucitné invokaci, která byla prováděna "na kostře" /chcete-li osnově/ invokace dle řádu Temple of Set /Chrám Séta/. 

 

Takže velice stručně a ve zkratce: Celý rituál se skládá z ÚVODNÍHO VYVOLÁVÁNÍ, při němž se operatér postupně ztotožňuje s egyptským Sétem /Seth, Suteh, Sutech/. Následuje VELKÉ VYVOLÁVÁNÍ, které může být totožné se soucitnou invokací dle LaVeye, kterou popisuje v Knize Leviathanově /s tím rozdílem, že jsem jí prováděl sám pro sebe a dle toho jí upravil/. Potom následuje závěr rituálu a po něm rozjímání. Při rituálu samotném se dělají různé drobné úkony, záleží taktéž na dechu /dechová cvičení/ a na dalších faktorech, který rituál provázejí. Po konečném rozjímání následuje většinou ZAŽEHNÁVACÍ RITUÁL PENTAGRAMU a KŘÍŽ SVĚTLA. 

 

 

 

Při konečném rozjímání jsem cítil pocit, jako když v místnosti je ještě někdo další. Tento pocit jsem cítil již několikrát, ale nikdy to nebylo tak silné. Měl jsem neustálé nutkání se otočit. Potom se to "něco" slabě dotklo mé hlavy - nad oblastí krční páteře. Pak to "sjelo" na má ramena a drželo to má ramena. Měl jsem dojem, že to jsou něčí ruce. Nebylo to nijak bolestivé. Řekl bych spíš naopak, jakoby hlazení. Tělem projíždělo divné "mrazení". Na hlavě jsem cítil drobné chvění. Trochu jako pocit při sprchování. A najednou jsem měl pocit, že to "něco" chce se mnou hovořit. "Řeklo" to své jméno. Slovo "řeklo" jsem dal zcela záměrně do uvozovek, protože to nebyla slova. Nebylo to vyřknuto. Nebylo to slyšet skrze uši. Jestliže to byla nějaká halucinace, tak nebyla sluchová. Jako když vám ve snu nějaká postava něco říká. Vy víte, co vám říká. Ale nevidíte ústa, ani postavu. A neslyšíte ani slova. Jakoby telepatie.

 

A skrze tuto telapatii, to se mnou "rozmlouvalo". Najednou jsem věděl, že to "něco" se jmenuje AHRIMAN. Věděl jsem, že jsem toto jméno již určitě někdy slyšel, ale nevěděl jsem v jaké souvislosti /až později jsem zjistil, že je to jedno ze jmen, které uvádí LaVey/. Zeptal jsem se ho /jen v duchu/, jestli chce se mnou hovořit. "Řekl", že ano a že si mám vzít kyvadlo. Nikdy jsem kyvadlo nepoužíval a nikdy jsem nevěřil věrohodnosti práce s kyvadlem, protože se domnívám, že kyvadlo lze ovlivnit jak fyzicky /přímo pohybem ruky/, tak i psychicky. Jelikož mě před lety /když mě bylo asi 19 let/ zkoušela kyvadlem jedna má spolupracovnice můj zdravotní stav, věděl jsem jaký pohyb znamená ANO a jaký znamená NE. Bez váhání jsem sejmul ze svého krku přívěšek na řetízku a použil jsem ho jako kyvadlo /čemuž se velice divím a nedokáži si to vysvětlit - skoro nikdy ho nesundavám/. Ahriman mě připadal přátelský a neměl jsem pocity strachu, spíš pocity údivu a určitého respektu. Zároveň jsem v tu chvíli byl docela rád, že se toto přihodilo. A tak jsem se ptal na nějaké osobní věci a Ahriman "odpovídal". Tento stav mohl trvat možná pět, možná deset minut. Pak ten pocit zeslábl, ale pořád jsem tušil, že neodešel. Po několika minutách jsem se pomalu a se strachem otočil. Za mnou nebylo nic. Pak jsem kouknul pomalu směrem ke stropu na protilehlou stěnu. A tam jsem ho uviděl... 

 

(Pokračování příště) 

 

Jaroslav D. Ptáček

 

Použitá literatura:

Jordan, Encyklopedie bohů /Volvox Globator 1997/

Josef Veselý, Magie, Magie pro pokročilé, /Vodnář 2002, 2004/

Josef Veselý, Satanismus, /Vodnář 2003/