Jaroslav D. Ptáček: Nebojte se cvokaře

Toto je manuál, který by se nechal nazvat například JAK SE DOSTAT DO ORDINACE PSYCHIATRIE (chcete-li k cvokaři) A NEBÁT SE. Předem se omlouvám všem psychiatrům, že v tomto manuálu používám slovo "cvokař", které není odborné, ale je mezi veřejností pravděpodobně více používané.

 

 

 

Důvodů je mnoho. Jeden z mnoha je počínající návyk na alkohol či jinou látku (nemusí to být látka v pravém slova smyslu, ale může to být i počítač nebo hrací automat). Společnost často podceňuje úlohu psychiatrie a dokonce i odborná veřejnost se často vyjadřuje o psychiatrech jako o někom, kdo je z jiné planety. Občas se stává, že praktický lékař vás od návštěvy psychiatrie i odrazuje například slovy: "to není tak vážné", "s tím se vyrovnáte sám" a nebo dokonce i slovy "jak jednou navštívíte psychiatra, tak už to máte na celej život". Pochopitelně i mezi laickou veřejností koluje spousta nepravd či polopravd o tom, jak to na psychiatrii "chodí".

 

Ale zpět k alkoholu. Jsem přesvědčen, že mnoho lidí alkohol užívá proto, že má nějaké trable. Za tím může stát i chemie mozku např. nedostatečné vylučování serotoninu - "látky štěstí". Alkohol má tu zázračnou moc, že dokáže fungovat i jako antidepresivum, ale otázkou je, za jakou cenu. Výhoda alkoholu je ta, že dokáže někdy deprese "zahnat" téměř okamžitě. Nevýhoda je, že si na něj brzy zvyknete. Další nevýhoda je, že alkohol u některých jedinců naopak deprese prohlubuje. Alkohol můžete pít i několik let a být bez problémů. Problém nastane až v okamžiku nějakého zvratu ve vašem životě: rozvod, krach, nezaměstnanost, smrt někoho ve vašem okolí a tak podobně. A pak můžete spadnout hóóódně hluboko a již se nevyškrábat ven.

 

 

 

Nejlepší je se zeptat přátel.

 

Jistě, problém je v tom, že se většinou nesvěřujeme tak často přátelům, že hledáme psychiatra.

 

Takže je tu další možnost:

Navštívit svého praktického lékaře a svěřit se mu (chápu - na maloměstě může být i toto problém), že potřebujeme doporučit nějakého dobrého psychiatra. Praktický lékař vám možná pomůže.

 

A třetí možnost:

Najdeme číslo na odborného lékaře v tel. seznamu a zavoláme, popíšeme stručně své problémy a necháme se objednat. A pak nervózně čekáme několik dnů (někdy týdnů a někdy i měsíců) na den, kdy nás čeká naše první návštěva u "cvokaře".

 

Další možnost je ta, že "cvokaře přepadneme" na ambulanci - to tehdy, je-li náš stav kritický. Lepší vyhledat "cvokaře" dřív, než čekat na to, až uděláme "průser" a do nemocnice nás odvezou za hlasitého zvuku sirén, případně i za asistence policie, přičemž sousedé budou v oknech, bude se "drbat a drbat" ... 

 

A to přeci nechceme. Takže raději dřív, než pozdě.

 

 

 

 

Ne. Rozhodně ne. Věřte, že když k němu jdete na první návštěvu, tak se on možná bojí více vás než vy jeho :-)

 

 

 

Traduje se, že každý "cvokař" je tak trochu cvok, ale je to skutečně pravda? ANO. A ruku na srdce, kdyby k vám každý den přišlo tolik případů jako jste vy, tak by jste z toho také byl cvok.

 

Ale teď vážně. "Cvokař" je celkem normální lékař, který je placen za to, že vám bude řešit vaše takzvaně psychické problémy. Slovo "takzvaně" jsem použil úmyslně, protože zastávám ten názor, že všechny psychické problémy jsou vlastně fyzickou záležitostí vašeho těla. Chemické látky ve vašem mozku jsou hmotné - fyzické. "Cvokař" vám vlastně určí to, které látky máte nedostatek. A pak vám pomocí léků tyto látky "vrátí zpět".

 

 

 

Pokud navštívíte "cvokaře" sám bez doporučení (které v ČR není potřeba), tak o tom budou vědět :

Vy,

on,

jeho sestra (pokud jí má)

a lidé, kterým to řeknete.

Ale musíte počítat i s tím, že vás v čekárně uvidí i další lidé. Ovšem ty "drží basu". Prostě vás "neprásknou". Časem zjistíte, že lidé v čekárně psychiatrie jsou mnohem více normálnější než například váš šéf v práci. A časem zjistíte, že v čekárně potkáte známé tváře (např. sousedku a nebo ... vašeho šéfa). Můžete se ale také objednat na konci pracovní doby a v čekárně budete sám. U některých "cvokařů" funguje i to, že vás objedná po pracovní době a nebo i to, že k vám přijde domů.

 

Pokud vás ke "cvokaři" pošle praktický lékař (napíše vám doporučení na vaši žádost) bude o vaší léčbě "cvokař" stručně informovat praktického lékaře - což znamená, že budete mít pravděpodobně záznam ve vaší zdrav. kartě.

 

Pokud vás pošle ke "cvokaři" nějaký orgán (např. soud), tak o tom bude vědět spousta lidí.

 

Osobně doporučuji otevřeně mluvit o tom, že chodíte ke "cvokaři". Doma, před kamarády, v práci, před šéfem - možná, že si již šéf nebude na vás tolik dovolovat, když zjistí že se léčíte u "cvokaře". Existuje spousta pověr o pacientech, kteří navštěvují psychiatrii. Tyto pověry vám zaručí, že budete mít větší respekt u vašeho šéfa.

 

 

 

Budete-li mluvit otevřeně o své nemoci, tak zjistíte to, že asi 40 procent lidí navštívilo nebo navštěvuje psychiatrii. A ten zbytek? Rozhlédněte se kolem sebe! Pořádně se rozhlédněte! Přijdou vám ty lidičky kolem vás normální?

 

... jo, a pamatujte si: "cvokař" se neříká.

 

Jaroslav D. Ptáček