Jaroslav D. Ptáček: Onehdy 1. září v redakci. Pastva pro novináře

První školní den je vždy pastva pro některé novináře. Tento den je v ulicích zvýšen počet policistů, kteří stojí u přechodů pro chodce a hlídají děti, aby je nepřejelo auto. A novináři bedlivě sledují to jak děti jdou do školy, fotí děti na přechodech, horlivě telefonují policistům a policejní mluvčí z toho musí být asi opravdu "nadšenej". 

 

Pracoval jsem pro několik redakcí a jednou jsem byl v jedné nejmenované redakci svědkem toho, jak toto běsnění funguje. Moje kolegyně měla napsat právě o tomto tématu. Vůbec jsem jí to nezáviděl a upřímně jsem jí litoval. Žhavila telefon a obvolávala vše možné a nemožné, aby se dozvěděla co nejvíce informací. Toho dne se stalo, že auto na přechodu pro chodce srazilo dívku. Nic vážného se nestalo, bylo to jen takové ťuknutí. Ale bylo potřeba vytvořit nějakou "velkou kauzu". A tak kolegyně začala horlivě psát. Po chvilce se zarazila... Uvědomila si totiž, že se to stalo na přechodu po kterém chodí do školy i její dcery. Takže opět začala žhavit telefon, kouřilo se z telefonu, kouřilo se i z ní a obvolávala svoje holčičky... 

 

Tak si říkám, že novinář je docela podivná diagnóza... 

 

(jdp)