Magie mi přináší klid i podnětné změny
Otevřená prostorná hala; nad ní něco svítí, asi měsíc. V hale stojí řady dopravních prostředků, ale nedá se rozeznat jakých. Zezadu haly přichází mužská postava. Teď je zřetelné, že dopravní prostředky jsou vagony, od nichž vedou ven koleje. Muž vychází z haly. Sklání se. V předklonu padá na zem. Lidé se sbíhají, jejich vzrušený hovor splývá ve švitoření. Všichni míří k nehybně ležícímu muži.
"Probudil jsem se zpocený. Cítil jsem něco mezi strachem a údivem ze síly snového zážitku. Bylo deset večer, 20. května 1991," vzpomíná Jaroslav Demeter Ptáček. "Přemýšlel jsem, čím asi byl vyvolán tak zvláštní sen a co znamená. Že by odlesk mého vnímání politické situace? Hodně jsem se tehdy o politiku zajímal a jezdil fotit na demonstrace. Pokusil jsem se znovu usnout a už jsem spal klidně. Následujícího dne jsem se dozvěděl, že mi zemřel táta. Bylo mu 46 let a netrpěl žádnou závažnou chorobou. Zemřel v deset dopoledne, v práci. Dalšího dne jsem tam jel pro jeho věci. Ujal se mě jeho mistr, a když jsme vyřídili formality, zeptal se, jestli nechci vidět místo, kde táta zemřel. Dovedl mě před halu vozového depa. Otevřená prostorná hala a v ní vagony, od nichž vedou ven koleje. Postavil jsem se na místo, kde jsem ve snu viděl tátu umírat. 'Ano, přesně tam se stalo,' přikývl mistr. Táta zemřel 12 hodin poté, co se mi o jeho smrti zdálo."
Jaroslav pochází z ateistické rodiny a kromě přirozené meditace v horách, kam jezdil právě se svým otcem, se o náboženství nezajímal. Vizionářský sen však změnil jeho pohled na věci "mezi nebem a zemí". "Začal jsem studovat nejrůznější literaturu o duchovních záležitostech. Jezdil jsem na náboženská setkání církví i sekt a také jsem o nich psal. Tíhl jsem k buddhismu a vedl velmi inspirativní rozhovory s bhaktou Martinem Fárkem, čelním představitelem hnutí Haré Kršna u nás. Stanovil jsem si, že půl roku budu žít v přísném celibátu. Kromě sexu jsem se vyhýbal i alkoholu, cigaretám, kávě, čaji, masu, dokonce i houbám a dalším pochutinám, a zároveň jsem se duchovně zklidňoval a očišťoval. Po měsíci se dostavil blažený pocit, který se ale postupně vytrácel. Když jsem celibát ukončil, opil jsem se a popravdě také se mi to líbilo. Měl jsem pocit, jako by to bylo poprvé. Dalším důležitým okamžikem bylo setkání s Jiřím X. Doležalem, když se vrátil z půlročního pobytu v buddhistickém klášteře v Indii."
Dnes je Jaroslav D. Ptáček administrátorem slovenského ezoterického serveru Pútnici a za svůj duchovní základ přijal zenový buddhismus. Okruh jeho zájmů je však neomezený. "Mám rád hermetismus, z něhož se nejvíce věnuji magii. Magii ostatně praktikujeme všichni. Její nejnižší forma začíná v okamžiku, kdy použijeme deodorant. Nižší forma magie je aplikovanou psychologií a vyšší forma aplikovanou parapsychologií. Co mi magie přináší? Hlavně klid a podnětné změny v životě. Uznávám, že duchovních cest vzhůru je mnoho a respektuji, když si každý podle svého založení vybere tu svou. Jedním z mých cílů je stát se osobou zprostředkovávající mezináboženský dialog. V současnosti nejvíce diskutuji s bratrským kazatelem Romanem Cimbulkou a chystám vlastní server zaměřený nejen na veškeré společenské dění v Táboře."
Josef Musil, Táborský deník, Lidé kolem nás. Článek je z roku 2007