Petra Mitas: Jak jsem dělala kolo
Občas člověk potřebuje vypnout a tak si zajde na sklenku s partou přátel. Tehdy večer byl tohle zrovna i můj případ. S pár přáteli, pár jsou dva, jsme se vydali na pivko. Začali jsme v jedné knajpě a vlastně tam už i zůstali.
Když už jsme měli dost nakoupeno, vydali jsme se do místního nonstopu. Před jeho vchodem stál ohromný kolostav. Ani nevím proč, ale v tu chvíli jsem se rozhodla že budu kolo a zaparkovala hlavou. Moje kamarádka Verča stála jen opodál s otevřenou pusou a kroutila hlavou. Naopak nasraný kamarád Sláva se mě snažil vytáhnout.
Já si ale stála za svým: ,,Jsem starý, zaparkovaný a zamčený kolo a na mě se jezdit nebude!
Když mě zhruba po hodině vytáhli ven, tak konstatovali, že už se mnou nikam chodit nebudou. Lhali. Po tomto incidentu se mě často lidé ptali: ,,Hele, ty si prej dělala kolo?"
Ovšem už je to pár let zpět, ale dodnes se mě před každou akcí táží: ,,Nebudeš dneska dělat kolo, že ne?"
Petra Mitas