Zelená víla. Absint a jeho podivná historie
Absint - pochutina nebo pomalu vraždící nástroj? Lék nebo jed? Nápoj, který rozvíjí určité schopnosti v člověku? Nebo naopak nápoj, který vraždí v člověku vše lidské? Pod vlivem absintu si údajně Vincent Van Gogh odřízl své ucho. Pod vlivem absintu se tento malíř prý často a velice cholericky hádal s Gaugainem. Oscar Wilde psával o absintu romantické verše. Absintu se nevyhnul ve svém díle a ani ve svém životě držitel Nobelovy ceny za literaturu Ernest Hemingway. O absintu se píše i ve Stokerově románu Dracula a zpívají se o něm písně.
PELYNĚK
Hlavní složkou této zelené alkoholické tekutiny je rostlina Artemisia absinthum - PELYNĚK PRAVÝ. Součástí silic pelyňku je TUJON /thujon/, který se vyskytuje též v listech šalvěje lékařské, ale i v keřích rodu Thuja, které v našich končinách známe jako keře okrasné /túje/.
Dále absint obsahuje:
ANÝZ, který se často používá i v ajurvédě e.c. na tlumení bolestí, na oční choroby, ale má též povzbudivé účinky. Používá se také k odstraňování nepříjemného zápachu z úst. V lidové magii se používá při pohanských rituálech k přivolání lásky a jeho magické účinky mají skoro vždy souvislost s láskou a svatbou.
HEŘMÁNEK, který se používá hlavně v lidovém léčitelství pro jeho protizánětlivé účinky.
MEDUŇKU, která má účinek uklidňující a její nálev se používá k navození spánku, při bolestech hlavy, při uvolňování křečí a ve formě obkladů také na pohmožděniny.
FENYKL, který se používá hlavně jako koření a často do pokrmů, které dodávají fyzickou sílu. Fenykl se též užívá při dietách. Má význam v lidové magii při rituálech ochrany.
KORIANDR. Další koření, které se využívá do pokrmů, ale i do nápojů a čajů. V některých magických tradicích je znám i jako bylina lásky. Rozdrcená semena se používají pro údajné povzbuzení k sexu Dávají se luhovat do teplého vína, které se pak použije pro člověka, ve kterém chceme tuto touhu vzbudit. Koriandr se ale používá i pro ochranu a proti všeobecnému zlu.
PŮVOD ABSINTU - ALŽÍR, FRANCIE NEBO ŠVÝCARSKO?
O původu tohoto nápoje se často spekuluje a každé zdroje uvádějí trochu jinačí informace. Jediné co je snad pravdivé je, že původ absintu není přesvědčivě znám.
A teď jenom tak pro zajímavost několik verzí o tom, jak se na světlo světa tento nápoj dostal
Jeho původ je prý v dalekém Alžíru. Tam ho popíjeli francouzští vojáci, kteří recept přivezli do své vlasti.
Jiné zdroje však uvádějí, že v roce 1830 si absint vzali francouzští vojáci do Alžírska, ale ne na pití, ale jako lék proti malárii. Jelikož je sužovala veliká žízeň, tak ho začali pít. Jestli mělo toto pití nějaký vliv na zahnání žízně se sice nikde nedočteme, ale každopádně můžeme předpokládat, že na vojáky mělo spíš vlivy opojné. Když se pak armáda vítězně vrátila domů do Francie, tak se na jejich počest opíjela údajně celá země absintem. A od té doby se stalo pití absintu tak trochu trendem a přeneslo se od vojáků až do kruhů smetánky a mezi umělce a vzdělance.
Další verze o vzniku tohoto proslaveného nápoje uvádí, že ho vynalezl Dr. Pierre Ordinaire již v roce 1797. Ne však ve Francii, ale ve Švýcarsku. Na jiném místě se však můžeme dovědět, že tento nápoj nevynalezl mistr Ordinaire, ale že ho vynalezla jistá stařena. A od této bylinkářky si prý Ordinaire recept "vypůjčil" a vydával ho za svůj.
Podle dalšího pramene vyrobil absint poprvé v roce 1792 /takže již dříve než Ordinaire/ francouzský vědec jako tonikum proti nemocím. Jméno vědce ale není známo a ani není známo jestli toto tonikum začal pít onen vědec a nebo se z něj stal alkoholický nápoj přičiněním někoho úplně jiného.
Průmyslově začal absint vyrábět ve Francii Henri-Luis Pernod /a teď pozor!/ v roce 1797 - což je rok údajného vynalezení absintu mistrem Ordinairem - zamotané, že?
ABSINT A ZÁKON
V srpnu roku 1905 švýcarský dělník Jean Lonfray zabil zjevně pod vlivem absintu sekerou svou těhotnou manželku a dvě dcery. Tato událost vedla ve Švýcarsku k vypsání referenda zaměřeného na legálnost či nelegálnost výroby tohoto nápoje. Následoval zákaz jeho výroby /hlavně z důvodu vysokého obsahu tujonu/. A to nejen ve Švýcarsku, ale postupně v celé Evropě. Tento zákaz platil v Evropě od roku 1915 "celoplošně". Přímo ve Švýcarsku to bylo již od roku 1912, ale zákon se vztahoval jen na výrobu a prodej alkoholu, ale ne na jeho pití /podobně jako je to u nás s výrobou a užíváním drog dle §187 a §188/. Takže se údajně vesele popíjelo dál i přes zákaz. Pokud vím, neplatil tento zákaz nikdy v jednom malém státečku uprostřed tohoto kontinentu - můžete hádat třikrát. Ano, je to Československo.
Podle MF DNES ze dne 7. 2. 2006 se absint údajně objevil po revoluci v Československu poprvé ve městě Telč v restauraci zvané Besídka, kde často popíjeli herci divadla Sklep /Tomáš Hanák a spol/. Zde se s herci potkal prý i Radomil Hill, který našel recepturu absintu ve starém sešitě svého otce Albína Hilla. Cituji MF DNES:
"Věhlas českého absintu se šířil od úst k ústům a z jedné cizí země do druhé. Pašován v nejneuvěřitelnějších konspiračních obalech (třeba v krabicích od mléka) přes hranice, těšil se doma vlídné pozornosti. Byl zelený, obsahoval 70 procent alkoholu, zatraceně rychle opíjel; jen se jaksi neměl k tomu, aby po přidání vody zbělel. To mu ovšem nijak nezabránilo, aby se po určité době neobjevil na regálech jednoho z nejproslulejších a nejdražších obchodních domů světa - Harrod´s."
Obsah tujonu v dnešním povoleném absintu je dle norem EU jen 10 miligramů v jednom litru. Též se dodržují další předpisy - to znamená, že dnešní absint je mnohem bezpečnější než absint, po jehož použití Jean Lonfray rozsekal sekerou svou rodinu, avšak nese klasická rizika používání alkoholu.
Populární autor neo-magické literatury S. Cunningham ho ve své "Encyklopedii čarodějnictví v kuchyni" označuje jako nebezpečný nápoj. Cituje knihu "American Folk Medicine" z roku 1976 a píše, že trvale poškozuje nervovou soustavu i organismus člověka /je třeba podotknout, že "starý" absint/.
To, že alkaloid tujon působí podle zdravotníků degenerativně na centrální nervovou soustavu při nadměrném užívání, uvádí i Ing. Miloš Kavka /Oddělení metodiky kontroly SZPI/ na stránkách Státní zemědělské a potravinářské inspekce ČR.
Absint, který se dnes prodává na našem trhu, by měl odpovídat všem právním předpisům a normám EU. Největším rozdílem mezi "starým" absintem a tím dnešním je ten, že silice pelyňku se u "starého" louhovala v lihu - dnes se louhuje v teplé vodě.
Dále se k barvení nepoužívají látky jako dříve /e.c. modrá skalice etc./, ale potravinářská barviva. Takže hlavní riziko u dnešního absintu spočívá hlavně v "síle" alkoholu. Obsah alkoholu u běžně prodávaného absintu je od 30 procent /u absintového likéru/ až po 70 procent. Nejčastěji se setkáte v obchodech asi ze 60-ti procentním absintem.
A jak píti absint? Je několik způsobů a zde je několik z nich...
ABSINT ALA MLÉKO
Potřebujeme:
absint,
vodu.
Do sklenky nalijeme absint a pomalu doléváme vodou /jen po kapkách/ a sledujeme jak absint mění barvu od zelené až po mléčnou. Potom pomalu pijeme.
ABSINT - RUSKÁ VARIANTA
Potřebujeme:
absint,
cukr,
zapalovač,
kleště /stříbrné kleštičky, štípačky, kombinačky, francouzský klíč a tak podobně/.
Kostička cukru se uchopí do kleštiček či kleští a ponoří se do absintu a nechá se nasáknout. Pak se vyndá a zapálí. Hořící cukr padá do absintu a vytváří v něm různé obrazce /na efekt dobré, ale občas i trochu nebezpečné - doporučuji zapamatovat si tel. číslo 150 a 112/.
ABSINT - BEZPEČNÁ VARIANTA
Potřebujeme:
absint,
cukr,
zapalovač,
čajovou lžičku nebo polévkovou lžičku.
Na lžičku se položí kostka cukru a nebo se na ní cukr nasype. Lžička se pomalu a opatrně ponoří do absintu a nechá se jím nasáknout. Pak se lžička s cukrem vyndá a nejlépe nad talířkem nebo popelníkem /hlavně ne nad vlasy vaší přítelkyně/ se zapálí cukr. Nechá se hořet než dohoří a pak se až ponoří do absintu a zamíchá se. Takto se sklenka vypije.
Poznámka: Recepty zde uvedené nejsou návodem na konzumaci alkoholu, ale dokladem toho, jak se alkohol v minulosti i v současnosti připravoval a připravuje. Pro případné zájemce doporučuji prostudovat si příslušná lékařská a právní rizika užívání alkoholu.
Jaroslav D. Ptáček
illustační foto: JDP
Použitá literatura:
Scott Cunningham, Čarodějnictví v kuchyni /Mladá Fronta 2005/
BarLife, Absint: Záludný tanec se zelenou vílou /MF DNES 2006/
Ing. Miloš Kavka, Absinth - ušlechtilá neřest nebo zakázané opojení? /szpi.gov.cz 2001/
William A.Emboden, American Folk Medicine /University of California Press 1976/
Ernest L.Abel, Wordlore and Folklore /Prometheus Books 1987/
