Jaroslav D. Ptáček: Nebezpečí praktické magie 3. Černomagický útok
Na tomto příběhu chci demonstrovat to, že každý špatně vykonaný černomagický útok (ale i dobře vykonaný černomagický útok) se může obrátit proti osobě, která tento útok provádí.
I když se útok povede, vystavuje se operatér nebezpečí "nemoci z povolání" a to jest hlavně "hlodání" vlastního svědomí. A je v tomto případě naprosto jedno, jestli se nějaké zlo projeví vlivem rituálu samotného, nebo bez tohoto vlivu. Operatér bude většinou vědomě, popřípadě podvědomě, žít s tím, že za to může on.
Tento příběh se stal před několika lety, kdy jsem se pokoušel o černomagický útok proti jednomu nejmenovanému člověku, s kterým jsem přicházel pravidelně do styku. Nechme prosím stranou morální podstatu černomagického útoku, nechme stranou jestli člověk může někomu škodit pomocí magie, telepatie, psychologie... Nebudu popisovat invokaci samotnou - zájemci o tyto hermeticko-psychologicko-telepatické praktiky, nechť si je najdou v patřičné literatuře.
Nepředstavujte si prosím, že černá magie nebo woodoo funguje tak, jak to vidíte v televizi e.c. operatér zabodne jehlu do loutky, která představuje oběť, a následkem toho oběť padne na zem - to je pravděpodobně nesmysl. Nikdy jsem se s tím nesetkal, avšak nevylučuji, že některé staré rituály woodoo (prováděné celou komunitou) možná mohou fungovat i takto "v přímém přenosu". Ale spíš si myslím, že je to pouze výplodem tvůrců, kteří chtějí zvětšit návštěvnost a komerční úspěšnost filmů.
V praxi černomagický útok většinou funguje dlouhodobě a to na základě psychoenergie a telepatie a následného "vysávání energie" z osoby, proti níž tento útok provádíme. Funguje to podobně, jako když "cítíte" něčí pohled do zad a otočíte se a tam někdo skutečně stojí. Určitě i znáte pocit, když sedíte v nějaké veřejné místnosti (restaurace, pošta, čekárna) a do místnosti přijde nějaký člověk, kterého ani nevnímáte a najednou cítíte určitou úzkost...
V některých věznicích se používají ke "zlomení obviněného" různé metody:
Vězeň se zavře do malé cely s větším počtem vězňů a ti se mu upřeně dívají přímo do očí, nic neříkají a nijak nereagují a tímto způsobem ho deptají. A nebo "policejní klasika" křížového výslechu. A takto podobně se "deptá" i oběť černomagického útoku. Je to něco na způsob energetického vampyrismu, "vysávání" oběti na dálku. Tyto praktiky jsou známé u některých
hermetických řádů e.c. Zorya Weles, Temple of Set, etc.
Takže nejdříve některá fakta, která jsou nezbytná k pochopení příběhu:
Žiji v okresním městě.
Černomagický útok byl prováděn mnou v mém bytě.
Oběť tohoto útoku žije nedaleko od města, ve kterém žiji já.
Má přítelkyně žije několik desítek kilometrů od města, ve kterém žiji já.
Rituál jsem vykonával v pátek po 16 hodině a končil asi kolem 17:00.
Přítelkyně ke mně měla přijet ten den večer - asi v 19:00.
Doma jsem byl v průběhu rituálu pouze sám.
Vždy, když se věnuji hermetické praxi nebo meditaci, vypnu svůj mobil i počítač, abych nebyl rušen.
Při rituálu černé magie nejde jen o odříkávání nějakého textu, ale i o další praktiky například ceremoniální úkony, dechová cvičení, imaginace, autosugesce etc.
Jelikož oběť mého útoku často jezdila autem, představoval jsem si dopravní nehodu, která by oběť vyřadila z jejího pracovního procesu a tím zminimalizovala její nebezpečí pro mou osobu a pro společnost. Nehodu jsem si představoval na konkrétním místě nedaleko města, ve kterém žiji.
RITUÁL A ...
Průběh rituálu byl zcela standardní a nic zvláštního se u něj nepřihodilo. Když jsem rituál dokončil, tak jsem krátce uklidil místo, kde jsem rituál prováděl. Telefon jsem si nezapnul, protože jsem si na něj nevzpomněl. Věnoval jsem se nějaké činnosti - nevím již přesně čemu a připravoval jsem se na příjezd přítelkyně, resp. na to, že jí půjdu před devatenáctou hodinou naproti na nádraží.
Ale po 18 hodině začal zvonit zvonek u dveří. Šel jsem tedy otevřít. Ve dveřích stála přítelkyně. Divila se, že se mi nemohla dovolat. Řekl jsem, že jsem vypnul telefon a zapomněl ho zapnout. Divil jsem se, že přijela tak brzy.
A co se vlastně stalo? Takže stručně. Přítelkyně měla mít nějakou aktivitu, která se nekonala. Protože věděla, že budu doma, rozhodla se přijet dřív. Volala nejdřív na můj mobil. Nedovolala se, ale i přesto se vydala na cestu. Ale autobus, kterým jela, měl menší dopravní nehodu - nikomu se nic nestalo, jen nějaké "polámané plechy". Nehoda se stala asi kolem 17 hodiny a přítelkyně šla ke mně pěšky a přišla chvilku po 18 hodině.
Nehoda se stala následovně: autobus vjížděl už skoro do města a jel po hlavní silnici. Z vedlejší silnice jela starší škodovka, kterou řídila nějaká paní. Ta nedala přednost autobusu a nabourala do něj v pomalé rychlosti - předkem svého auta do boku autobusu a to těsně do místa, nad kterým seděla má přítelkyně.
Jak již jsem řekl, nikomu se naštěstí nic nestalo. Podle závěru policie způsobila dopravní nehodu řidička auta. Ale důležitá je jedna souvislost: dopravní nehoda se stala kolem 17 hodiny a přesně na té křižovatce, na které jsem si představoval nehodu "své oběti".
Nechci zde tvrdit to, že rituálem jsem zapříčinil dopravní nehodu. Ač nevěřím na náhody, tak i přesto doufám, že právě toto náhoda byla - i když její pravděpodobnost je "1" ku hodně vysokému číslu. Pro mou osobu z toho vyplynulo ponaučení. Něco, a je jedno jak to budeme jmenovat /Bůh, ochranné božstvo, Universum, Matka příroda, anděl strážný nebo Tracyho tygr.../, mou osobu varovalo. Alespoň takto to vnímán já.
Problémem černomagického útoku je to, že si operatér myslí a je přesvědčen o tom, že ho provádí proti oběti tohoto útoku. Ale nikdy operatér nemůže vyloučit, že odněkud z podvědomí se mu dostane do jeho vědomí myšlenka na někoho jiného. A v tom je nebezpečnost černé magie.
Nikdy nemůžete mít objektivní jistotu, že černomagický útok, který provádíte, je správný.
Nikdy nemůžete mít jistotu, že se do vašeho černomagického útoku nedostane myšlenka na někoho jiného a vy tím neublížíte někomu jinému, na kom vám velice záleží.
Nikdy nemůžete mít jistotu, že se černomagický útok neobrátí proti vám nebo proti vašemu okolí a nebo proti někomu, koho vůbec neznáte.
Jaroslav D. Ptáček