Jaroslav D. Ptáček: Dvě tajemství krále Šalomouna

Podíváme-li se na první dvě tajemství krále Šalomouna, tak zjistíme, že korespondují s tím, co učí buddhismus a nebo staré náboženství bon, známé v Tibetu. Nelze očekávat, že Šalomoun nám ve svém klíči něco prozrazuje, že nám "servíruje" pravdu pravdoucí, pravdu s velkým P a nebo Dharmu. Ne, Šalomoun nás nutí přemýšlet nad větami, které jsou jako hádanky. Hádanky, které nám mohou pomoci dostat se dál na naší cestě životem.

Motto:
"Každý muž a každá žena je hvězda." (A. Crowley)

"Budou schopni přečíst, co jsem napsal; co jsem však napsal, je samo o sobě tajemstvím. (James Sandborn)

Šalomounovo tajemství č. 1 zní:
"Individuum je základní jednotkou."

Šalomounovo tajemství č. 2 zní:
"Lidské bytosti jsou v podstatě dobré."

ŠALOMOUNOVO TAJEMSTVÍ Č. 1
"Individuum je základní jednotkou."

POJMY

Individualita
1.) Vyhraněná osobnost.
2.) Osobitost, svéráznost.
(Slovník cizích slov pro nové století)

Individualizmus, individualismus
Zdůrazňování významu jedince, jeho zájmů.
(Slovník cizích slov pro nové století)

Individuum
1.) Jedinec, jednotlivec (nějak odlišný).
2.) Podezřelý, pochybný člověk.
Biologicky: jednotlivý samostatný organizmus zvířecí nebo rostlinný.
Chemicky: látka chemicky jednotná, stejnorodá, bez cizích příměsí.
(Nový akademický slovník cizích slov)

EGO, JÁ, INDIVIDUUM

Ego. Já. Můžeme si říkat, že dokážeme posuzovat objektivně, ale je to jen lež, je to jen něco, co sobě namlouváme. Ve skutečnosti posuzujeme všechny děje na základě našeho vlastního "já", na základě sebe sama. Cokoliv přijímáme, tak to jakoby "cenzurujeme" vlastním egem. Ale co je naše ego? Je to snad něco, co je skutečně naše? Je to snad něco, co je děděné od našich rodičů, od našich předků? A nebo je to něco, co si se sebou neseme z našich životů (věříme-li však na vícero životů)? A nebo to je souhrn toho, co se v nás nahromadilo tím, že je naše "já" od malička ovlivněno vším, co nás obklopuje již od našeho porodu, to znamená matka a otec, veškeré příbuzenstvo, učitelky a děti ve školce, učitelky a žáci ve škole, sousedé, kamarádi atd? Většinou tedy osoby, které se nám do našeho života dostávají, aniž by to mohl jedinec ovlivnit. Ani místo svého narození, ani datum svého narození, ani své rodiče či příbuzné, si nemůžeme vybrat. Jsme nesvobodně "vhozeni" do tohoto světa, "vhozeni" do života bez možnosti volby. Jsme odkázáni na dva lidi, kteří nás zplodí a na jednu matku, která nás porodí. A následně na dva (někdy jen na jednoho) rodiče, kteří nás vychovávají tak, jak se jim to zdá nejlepší, resp. tak, jak se to zdálo nejlepší jejich rodičům, resp. tak, jak se to zdálo nejlepší rodičům jejich rodičů atd (+ další faktory, které mají vliv na rodiče či prarodiče, příbuzenstvo, přátele atd).

Ale položme si otázku: co je to "individum", jenž je základní jednotkou dle prvního Šalomounova tajemství? Je to "já"? Rozhodně je to "já" neboli "ego". Je to vyhraněná osobnost. Naše vyhraněné já. Ale co je to "já"? Co je to "ego"? Já, jakožto "čisté zrcadlo", čistota se kterou se rodíme? A nebo já plus vše, co nás do této doby obklopovalo, to znamená ovlivňovalo, to znamená "zaprášené zrcadlo"?

KDO JSEM?

Kdo jsem? Kde jsem se tu vzal? Kam půjdu až zemřu? Toť otázky, jenž můžeme pokládat za nejdůležitější otázky naší existence. Toť otázky, na které se snaží odpovědět snad všechny náboženské řády.

Podobně se na to ptají i základní otázky zednářského rituálu, které zní:
1. Odkud přicházíš?
2. Kam jdeš?
3. Co přinášíš?

SKUTEČNÁ VŮLE

Podobně se na to ptá i A. Crowley (*1). Ten se snaží přijít na to, co je to skutečná vůle - Thelema. Tento pojem pochází z řečtiny a v překladu znamená "vůle". Charekteristické pro Crowleyho pojem Thelema je, že jej vlastně nikdo nedokáže druhému člověku vysvětlit. Ve své podstatě musí každý člověk zjistit, co je jeho skutečná vůle, co je jeho smyslem života a co je účelem života.

Lon Milo DuQuette (*2) ve svém komentáři k prvnímu tajemství Šalomouna říká: "Jsme slunce, nikoliv planety, atomy nebo molekuly; jsme králové a královny, nikoliv poddaní. Základní jednotkou není rodina, komunita, národ, církev, nýbrž ty a já ... Toto hluboké avšak nenáročné tajemství je v zednářství vyjádřeno prostým tvrzením, že musíme nejprve zlepšit a zdokonalit sami sebe jako individuality, abychom mohli lépe chápat a podporovat svou rodinu, komunitu či národ."

Jakoby v jedné jednoduché větě "individum je základní jednotkou" (která je označována jako "první Šalomounovo tajemství") bylo skryto mnoho dalších a dalších otázek. Tato věta totiž není "klíčem k životu", ale je vlastně něčím, co by se v zenovém buddhismu mohlo nazvat koán - neboli hádanka, která nás má někam dostat. Dostat nás výš na pomyslném žebříku našeho života. "První Šalomounovo tajemství" jakoby bylo jen "návodem" a ne řešením. Řešení si musíte dle tohoto návodu najít.

ŠALOMOUNOVO TAJEMSTVÍ Č. 2

"Lidské bytosti jsou v podstatě dobré."

Ze stejného principu čerpá i buddhismus. Všechny bytosti jsou v jádru dobré. Co je tedy tím faktorem, který dělá z dobré bytosti bytost zlou? Co je tím faktorem, který udělal z malého hodného Adolfa Hitlera takového "hajzla", zlého člověka, šelmu ... ?

Budete-li křesťané, řeknete si, že to je satan, který dělá z bytosti dobré bytost zlou. Satan jakožto opak dobra, opak boha. Ale kdo stvořil tohoto satana? Ano, byl to bůh, bylo to dobro, které stvořilo zlo. Posuzováno dle Bible: nebyla chyba boha, že dal všem bytostem svobodnou vůli? A touto svou chybou vlastně nepřímo zapříčinil zlo na tomto světě?

Lidské bytosti jsou v podstatě dobré. Ano, můžeme si to říkat a můžeme z toho vycházet, stejně tak jako třeba buddhisté či bonisté v Tibetu. Můžeme nastavovat druhou tvář jako křesťané. Pravdou je, že budeme-li se rozčilovat nad zlem, tak tím budeme vyčerpávat pouze a hlavně sebe. A zlo tvoří zlo. Budeme-li páchat zlo na zlé, budeme tím přilévat oleje do ohně, či chcete-li, budeme zlo zvyšovat a budeme mu podléhat. Nepodléhat zlu, znamená to, že nad ním mávneme rukou, že ho přejdeme. Ale pouze do té doby, pokud toto zlo neohrožuje (e.c. v případě, že bude nějaký "pošahanec" střílet v metru do lidí - zastřelíme-li ho, tak zabráníme zlu - nezastřelíme-li ho, tak nahráváme zlu).

Možná máme na vybranou. Buď budeme zlo ignorovat, nezaplétat se s ním - pak budeme žít šťastně a spokojeně. Pravda, trochu zaslepeně, ale spokojeně. Ale svět tímto nezměníme, ba naopak naší ignorací ho budeme nejspíš ještě zhoršovat. Nebo se postavíme zlu, ale nebudeme asi toliko spokojeni jako v prvním případě. Ale možná budeme žít šťastně právě proto, že dokážeme bojovat se zlem. Ale co je to zlo? Existuje vlastně zlo? A jestliže ano, lze ho přesně definovat? A není to, co je zlem pro jednoho, dobrem pro druhého? Jestli Šalomoun ve svém druhém tajemství říká "lidské bytosti jsou v podstatě dobré", nemyslí tím právě to, že zlo vlastně neexistuje? Že zlo je jen pocit subjektu, že nějaký děj je zlem?

Možná, že se v tomto Šalomounově tajemství skrývá jen to, že bychom měli myslet pozitivně, tak jak k tomu přistupují e.c. buddhisté a bonisté, ale i některé novodobé proudy, které se řadí do skupiny "new age".

Myslím si, že pokud pochopíme bod číslo jedna, že "individuum je základní jednotkou", pokud pochopíme větu A. Crowleyho, že "magie je věda a umění vyvolat změnu v souladu s vůlí" (či větu Fortunové, že "magie je věda a umění vyvolat změnu ve vědomí v souladu s vůlí", nebo větu Kingovu, že "magie je umění a věda navozovat s pomocí změněných stavů vědomí změny v souladu s vůlí", nebo větu Josefa Veselého, že "magie je umění vyvolat v souladu s vůlí změny ve vědomí a v hmotném světě"(*3), tak nemusíme mít problém s bodem číslo dvě, že "lidské bytosti jsou v podstatě dobré". Pokud totiž pochopíme to, co je naše pravé individuum, co je naše pravé "já", co je naše pravá vůle, tak logicky nemůžeme mít problém s tím, že "všechny bytosti jsou ve své podstatě dobré".

Otázkou možná zůstává, jak pochopit svou pravou podstatu, své pravé já, svou pravou vůli? Je to podobné jako když máme pochopit to, co je to Tao, co je to Zen, co je to být mnichem Tathágáty a podobně. Pochopením sebe sama je dle mého názoru první příčkou k tomu, aby člověk mohl pochopit lidi kolem sebe, aby člověk mohl pochopit svět.

Vyčistíme-li naší mysl, vyleštíme-li "zrcadlo naší mysli", pak budeme schopni pochopit více. Je to cesta prázdnoty. Avšak prázdnoty, která nás může naplnit.

Poznámky k textu:
(*1) A. Crowley - člen řádu Zlatého Úsvitu a zakladatel řádu Astrum Argenteum.
(*2) L. M. DuQuette - předseda řádu Ordo Templi Orientis, spisovatel, lektor.
(*3) Fortunová je žačka Crowleyho, King je žák Crowleyho, Josef Veselý je hermetik a spisovatel.

Jaroslav D. Ptáček

Použitá literatura:
Lon Milo DuQuette: Klíč k Šalomounovu klíči (Mladá fronta 2006);
Michael Borovička: Tajné dějiny zednářských lóží (Ottovo nakladatelství - Cesty, Praha 2003);
Kolektiv autorů: Nový akademický slovník cizích slov (Academia Praha 2006);
Kolektiv autorů: Slovník cizích slov pro nové století (Dialog 2005);
A. Crowley: Liber Oz.