Jaroslav D. Ptáček: Kozlí hmůj, jazyk žáby a podivné historky o sexu

"Jsou známy historické případy, kdy první nevědomý styk člověka s pachem transpirace osoby opačného pohlaví vedl ke vzplanutí zájmu o tuto osobu. Jindřich III. se prý šíleně zamiloval do princezny Marie de Cleve, když se v roce 1572 při příležitosti její svatby s princem Condé utřel plátěným ručníkem, jejž princezna pohodila v přilehlé komnatě, když se před tím do něj sama, uhřátá tancem, utřela... "
(Zdeněk Břečka: Magie sexu a krve, příspěvek ke studiu erotické magie)

Následující recepty jsou pouze dokladem toho, jak se v minulosti věřilo v různá kouzla, která měla za úkol přivolat milence či milenku. Tyto kouzla se dnes řadí do skupiny magie, které se říká rudá magie. Některá tato kouzla mohou být pro někoho nechutná, takže se zde omlouvám ctěnému čtenáři, nicméně se domnívám, že i tato kouzla něco vypovídají o našem lidském druhu.


BOSNA

V Bosně existuje rituál pomocí něhož dívka může svést chlapce. Stačí prý jen tři celá zrnka pepře. Pepř je známé afrodiziakum, které se celkem běžně podává k tomuto účelu v jídle (i když názory na jeho funkčnost jsou velice různé). Ovšem dle tohoto receptu se pepř používá tak trochu jinak (slabé nátury nechť prosím prominou).

Dívka vzala tři zrnka pepře a samotné je vložila do úst a polkla je. Když zrnka pepře prošla skrze celé její tělo (nevím jak jinak bych to napsal ... ) tak zrnka podala například v nějakém jídle svému vyvolenému. Lze velice pochybovat o "funkčnosti" tohoto receptu, ale proti gustu ... (však to znáte).

P.S.: Když už chceme pepř používat jako afrodiziakum, tak jeho "síla" je právě v jeho čerstvosti. Proto se domnívám, že recept (viz výše) nemůže z tohoto hlediska mít nějakou účinnost.


RUMUNSKO

I tento další "rituál lásky" se může pro někoho zdát tak trochu "divoký" (nemohu najít to správné slovo ...). Tento recept je znám od cikánek ze Sedmihradska. Šlo v něm o menstruační krev, která se musela získat přesně na Nový rok (?). Touto krví pak žena postříkala muže, kterého chtěla "dostat". Ten pak nedokázal její kráse prý odolat. Já si myslím, že tento "rituál lásky" by mou osobu spíš odradil, ale proti gustu ... (však to znáte).


NĚMECKO

Podobné "rituály lásky" známe i z Německa. I tam je cennou látkou lidská krev. Do malíčku na ruce se bodne jehla (podobně jako když vám zjišťují u lékaře hladinu cukru z kapky krve) a nechají se vykapat tři kapky. Nikde jsem nezjistil proč právě tři... Tyto tři kapky se zamíchají do nějakého nápoje, který se podá onomu vyvolenému, koho chceme milostně očarovat. Nu což, krev je výživná látka, nicméně si dovoluji upozornit, že právě touto lidskou tekutinou se přenášejí různé nemoci například žloutenka a HIV.


ITÁLIE

Autor Wlislocki ve své knize Aus dem inneren Leben der Zigeuner zmiňuje též menstruační krev v magii sexu v Itálii. Tam prý ženy používaly krev v milostných čárách tak, že tuto tekutinu zapékaly do pečiva. Tento recept dle Wlislockého je z provincie Bari na jihu Itálie.


MAĎARSKO

I z Maďarska známe podobné recepty. Nemá cenu se o nich však nijak zvláště zmiňovat, protože jsou velice podobné tomu, co se používá například v Rumunsku či Bosně. Co je ovšem zajímavé je to, že se v Maďarsku často v milostné magii používalo bot. Pokud dívka vzala svému vyvolenému jeho botu (opravdu je tam jednotné číslo) a nosila jí osm dní a pak mu jí vrátila, tak s ním prý pak mohla milostně manipulovat a on prý prostě neodolal. Jenom si tak říkám, jakpak asi musela dívka divně vypadat s jednou botou velikosti například č.3 a s druhou botou velikosti například č.10 ... Asi to muselo být dosti nepohodlné... Ale proti gustu ... (však to znáte).


ČESKO A SLEZKO

V těchto receptech však nezaostávalo ani Česko a Slezko. Tam se k milostnému očarování používalo různého ovoce (jablko, hruška, švestka etc), ale například také i chléb. Ovoce si vložila dívka do svého podpaží, aby bylo "impregnováno" jejím potem. Takto "upravené" ovoce (nebo chléb) dala dívka sníst svému vyvolenému ...


LUŽICE

V Lužicích "zacházejí" ženy ještě dále, protože si ovoce vkládají před spánkem na své genitálie. Ráno si ovoce vyndají a následně je nechají sníst vyvolenému muži.

V Lužicích se též používal propocený šátek. Tento šátek se spaloval v ohni či v kovové nádobě k tomu určené, která byla mnohdy součástí oltáře. Popel z tohoto šátku se roztloukl a takto roztlučen se přidával do nápoje, který byl podáván vyhlédnutému muži. Možná trochu nechutné, ale proti gustu ... (však to znáte).


EGYPT

Dle egyptské magie lásky existuje mnoho kouzel, jak vyvolat lásku u svého vyvoleného. Claudia R. Dillarie uvádí dosti prapodivnou recepturu. Potřebujeme dvacet svíček. K těmto svíčkám potřebujeme tyto oleje: mandlový a mátový olej, mandlový a vanilkový olej, jablečný a skořicový olej, jablečný a jasmínový olej, jablečný a šeříkový olej, olej ze skořice a egyptského pižma, skořicový a pomerančový olej, skořicový a pačuli olej, skořicový a mátový olej, skořicový a vanilkový olej, kokosový a pomerančový olej, olej z egyptského pižma a máty, frangipani a vanilkový olej, frangipani a vetirový olej, otočníkový a vanilkový olej, zimolezový a šeříkový olej, jasmínový a pačuli olej, pačuli a vetiverový olej, mátový a vanilkový olej. Každý z těchto olejů obsahuje v sobě další tři druhy olejů dle přesného předpisu. Do všech dvaceti svíček vyryjeme jméno své a jméno své vyvolené či vyvoleného. Pak každou svíčku pomažeme každým z olejů a pak se svíčky obalují v karobovém prášku. Potom se zapalují, hlídají aby nevypukl požár (karbon se může vznítit) a odříkávají se příslušné formule. Začínám podezřívat paní Claudii R. Dillarie, že má nejspíš továrnu na výrobu svíček a olejů a takto se je snaží prodat těm, kteří důvěřují v tato zdlouhavá kouzla. Nebylo by lepší poslouchat hlas svého srdce a nehledat lásku pomocí kouzel? Ale! Proti gustu ... (však to znáte)... Přeji všem hodně přirozené lásky.


HLOH V MAGII SEXU, INVOKACÍCH I NEKROMANCII

Hloh se používal v magii starých Keltů jednak při oslavách svátku Beltane a jednak v magii sexu. Ženy pily čaj z této byliny proto, aby se spojily s Bohyní, resp. aby propojily sexuální stránky Bohyně se sebou. Ale tento čaj byl oblíben i u mužů, protože se věřilo, že skrze tento čaj muž lépe bude rozumět své ženě, své partnerce a potažmo i Bohyni. Taktéž se věřilo v to, že muž odhalí skrze tento nápoj skutečné touhy své drahé polovičky.

Na svátek Beltane se pilo i hlohové víno a dokonce se používalo i při některých rituálech a pilo se z kalichu, který byl na oltáři. Buď z něho pil jen celebrující a nebo všichni účastníci příslušného rituálu. U Keltů se též věřilo v to, že popíjení hlohového vína nebo hlohového čaje, dopomáhá ke kontaktům s nadpřirozenými bytostmi. Právě proto se hloh používal e.c. i u některých invokací a při nekromantických rituálech.

Ve staré Anglii se hloh používal na výzdobu májek a lidé oslavovali měsíc květen tím, že jezdili do listnatých lesů, trhali hloh a pak tančili okolo májky, která pro ně symbolizovala mužský aspekt sexu. Májka jako taková představovala falus, který byl zdoben hlohem, představitelem ženského aspektu sexu. Hloh byl pro Kelty tak moc důležitou rostlinou, že jeho pokácení se trestalo smrtí.


HLOH A JEŽÍŠ KRISTUS?

V knize Magické rostliny (viz použitá literatura) jsem našel zmínku o tom, že existuje legenda, která říká to, že koruna Ježíše Krista obsahovala hloh. V knize se přímo píše (cituji): "Když putoval Josef Arimathejský z Palestiny do Británie, vzal s sebou hůl z hlohu, aneb - podle jiné legendy - trn z hlohové koruny, kterou měl na hlavně Kristus. Když se zastavil u Glastonbury, vrazil v zoufalství hůl do země a poklekl, aby se společně se svými druhy pomodlil. Vzápětí hůl zapustila kořeny a rozkvetla, právě na starý Boží hod vánoční (5. ledna)."


Připravil Jaroslav D. Ptáček


Použitá a doporučená literatura:
Jan Černý: Knieha lékarská kteráž slove herbář aneb zelinář (Norimberk 1517);
Zdeněk Břečka: Magie sexu a krve (vydáno jako část knihy "Člověk ve světě magie" v nakladatelství Unitaria 1992);
Claudia R. Dillaire: Egyptská magie lásky (Alpress 2007);
Wlislocki: Aus dem inneren Leben der Zigeuner (Berlin 1892);
Grehmann: Abergglaude u. Gebrauche (Praha 1864);
F. S. Krauss: Sitte und Brauch der Sudlawen (Wien 1885);
Berthelot: La chimie au moyen age (Paris 1893);
Ida Rystonová, Byliny na nervy a duši (Vodnář 2005);
Jitka Lenková, Velká kniha alternativní medicíny (Regia 2001);
Lavenderová, Franklinová, Magické rostliny (Volvox Globator 1999)
J. Eisenberrg: Sefer Raziel ha Malach (Ametyst 1990);
Papus: Magický slovníček, Základy praktické magie (Volvox Globator 2005);
A. S. LaVey: Kniha Belialova, Kniha Leviathanova, Satanská bible (Baronet 2003);
S. Cunningham: Přírodní magie (Vodnář 2001);
M. Kushi: Potraviny, lék náš vezdejší (Votobia 1996);
A.A. Chrzanowská: Tajemnice energii świec (Studio astropsychologii 2001, Železný 2003)