Jaroslav D. Ptáček: Pekelná jména? Omyl LaVeye?

Jaroslav D. Ptáček: Pekelná jména? Omyl LaVeye?

O satanské magii koluje spousta mýtů, polopravd a nepravd. V tomto článku bych se chtěl zmínit především o osobě zakladatele Satanské Církve a o Satanské bibli, kterou napsal. A hlavně tento článek bude pojednávat o Pekelných jménech, které LaVey uvádí v Knize Luciferově a Knize Leviathanově. O jménech, která nejsou vždy v souladu s vysvětlením, která nám LaVey předkládá.

Na úvod citace od Antona S.LaVeye (Kniha Luciferova jež je součástí Satanské bible):

"Známkou zbabělosti magiků cesty ctnosti je jejich zvyk obracet se ke konkrétnímu démonu, (který zřejmě má být Ďáblovým přisluhovačem), aby splnil jejich rozkazy. Předpokládá se totiž, že démona, který je pouze Ďáblovým služebníkem, lze lépe ovládat. Okultní nauky tvrdí, že pouze čaroděj, jehož obrana skutečně budí úctu, či naprostý šílenec by se pokusil vyvolat samotného Ďábla. Satanista se neobrací pokoutně k těmto služebně nižším ďáblům, ale směle vyvolává ty, kdo tvoří pekelnou armádu odvěké zuřivosti - ďábly samotné!

Jak se dalo ostatně čekat, teologové sestavili soupis jmen některých ďáblů, ale následující seznam obsahuje pouze jména nejčastěji užívaná při satanském rituálu. Obsahuje jména a původ bohů a bohyň, k nimž se obracíme a kteří představují velkou část obyvatelstva pekelného královského paláce." (konec citace).  

Po této pasáži LaVey uvádí takzvaná pekelná jména a k ním vždy stručné vysvětlení. Tato jména se používají při invokacích, které jsou uvedeny v Knize Leviathanově (invokace k vyvolání smyslnosti, invokace k přivolání zhouby, invokace soucitná). Mezi tato pekelná jména LaVey zařadil zcela pochopitelně některá jména, která v různých náboženských směrech znamenají představitele pekla. Ovšem některá jména LaVeyem zařazená do tohoto seznamu mytologicky neodpovídají tomu, co o nich píše v Knize Luciferově sám autor. A u některých LaVeyem uváděných jmen bych se chtěl pozastavit v tomto článku. Jak uvádí autor v poznámce pod čarou v Knize Leviathanově, tak se jména mohou přednášet buď všechna nebo lze vybrat pouze některá, která jsou pro daný obřad nejvhodnější.


BAST

Bast neboli Bastet LaVey označuje ve své Knize Luciferově jako egyptskou bohyni rozkoše, která je představovaná kočkou. Bastet byla skutečně uctívaná v podobě kočky a byla považovaná za ochrannou bohyni. Její zobrazení jsou dochovaná dodnes v podobě soch, maleb a ilustrací na papyrech.

Centrem kultu bohyně Bastet bylo dolnoegyptské město Pibaste, jehož byla tato bohyně patronkou (jedná se o dnešní město Tell Basta v deltě Nilu).

Součástí kultu bohyně Bastet bylo i pohřbívání mumifikovaných koček. Bastet se též zobrazovala jako velká lvice nebo jako žena s hlavou kočky a byla považovaná za nástroj hněvu a pomsty boha Rea (mnohdy se jí přezdívalo "hněv v oku boha Rea"). Bastet byla pokládána za dceru tohoto boha. Můžeme sice spekulovat, proč zrovna tato egyptská bohyně rozkoše je zahrnuta do jmen pekelných. Ovšem vysvětlení v Knize Luciferově, že se jedná o egyptskou bohyni rozkoše, je zcela správné.


SÉT (SUTECH)

Egyptský bůh Sét (nebo také Sutech, Seth, Setech, Seteš, Suty) je celkem znám. Boha Séta uctívají členové satanského řádu Temple of Set (Chrám Sétův), který založil Michael Aquino. Podle tohoto řádu je uctívání Séta jedno z nejstarších náboženství na světě. Členové tohoto řádu si neříkají satanisté, ale sétisté či sethiánci.

Sét byl v Egyptě zpodobňován například jako vepř, hroch, antilopa nebo osel. V raných dobách egyptského náboženství stál na přídi slunečního korábu boha Rea, kterého chránil a až mnohem později začal být ztotožňován s křesťanským ďáblem. Séta můžeme najít i v Bibli. Podle Bible a jejího Starého zákona je Set třetím synem Adama a Evy a je to právě Set, jemuž se přisuzuje vynalezení jedné z hermetických věd a to astrologie.

Trochu bizarní příhodu o Sutechovi můžeme najít ve Velké knize bohů a bájných hrdinů od Ervína Hrycha:

"Sutech se pokusil Hóra pohlavně zneužít, ale ten zachytil Sutechovo sperma do dlaně. Lstivá Éset pak dosáhla toho, že tato potupa nakonec stihla sama Sutecha. Podle jedné verze utrhl Hór strýci Sutechovi nohu a varlata. Tak dosáhl vítězství a Sutech jej musel za trest nosit na věky na ramenou..."

Sét je obecně pokládán za boha chaosu a neštěstí, boha pouště, moře, bouří, nepřátelství a násilí, ale byl také uctíván jako pán magie a kouzel. O Sétovi se píše v Egyptské knize mrtvých, ale jeho jméno se často objevuje v textech v pyramidách a na rakvích.


THOTH

Mezi takzvaná pekelná jména řadí LaVey též egyptského boha Thotha (píše se i jako Thovt, Thot, Tautos). LaVey uvádí: "Thoth-egyptský bůh magie." S tímto tvrzením se nechá souhlasit, ale proč ho LaVey řadí mezi jména pekelná?

Thoth byl uctíván jako bůh moudrosti, učenosti, lékařství, magie, dobra, spravedlnosti, zákonů, písma a písařů, jako vynálezce řeči a někde byl dokonce uctíván jako stvořitel světa. Občas byl uváděn jako potomek boha Rea. Dokonce však, což by korespondovalo s tím, proč ho LaVey zahrnul mezi pekelná jména, byl uváděn jako potomek Séta neboli Sutecha. Dle některých mýtů byl Thoth zrozen z hlavy Séta.

Není bez zajímavosti, že Aleister Crowley po něm nazval tarotové karty, které vytvořila Frieda Harrisová podle jeho návrhů a též svou knihu, která pojednává o tomto tarotu: Kniha Thothova, krátký esej o tarotu egypťanů.

Thoth byl nejčastěji znázorňován jako bůh s hlavou ibise nebo hlavou paviána. Někde je zobrazován též pouze v podobě ibise nebo paviána, popřípadě jako pavián.

Řekové Thotha ztotožnovali s Hermem.


DAGON

Dagon neboli Dagan je bohem obilí a plodnosti a největší svatyně je mu zasvěcena v Mari v Sýrii, ale uctíván byl i v mnoha částech Mezopotámie. Z Bible je znám pod jménem Dagon, které použil i LaVey. Izraelité ho prý považovali podle Encyklopedie bohů za boha ryb. Možná, že právě odsud čerpal LaVey, když ho ve své Knize Luciferově označuje za boha moře. Ovšem LaVey přímo o tomto bohu píše jako o lstivém ďáblu moře. Dagona zmiňuje i Bible ve Starém zákoně v knize Samuelově v kapitole 5.


KOJOT

U Indiánského boha Kojota uvádí LaVey zcela nepochopitelně toto stručné vysvětlení: "Kojot-indiánský ďábel."

Kojot je znám převážně u některých severoamerických Indiánů. U některých kmenů je považovát za stvořitele indiánů, za učitele indiánů a vystupuje jako hrdina. Některé kmeny ho považují za prostředníka mezi Indiány a ostatními bohy. Nikde jsem nenašel zmínku o tom, že by tento bůh byl pokládán za ďábla. Ale u některých kmenů byl Kojot pokládán za ducha noci. Cituji Ervína Hrycha:
"Některé kmeny se dokonce přely, kdo je důležitějším a mocnějším duchem: Činukové tvrdili, že je to Kojot, duch noci, kdežto Maiduové vyznávali Kodojanpeho, ztělesnění slunce."

Zbývá dodat, že kmeny Činuků a Maiduů pocházejí z území dnešní Kalifornie.


TEZCATLIPOCA

Tezcatlipoca je v LaVeyově Knize Luciferově stručně nazván jako aztécký bůh pekel. Ovšem tento aztécký bůh je převážně označovanán jako bůh slunce. Dodnes po něm v Mexiku zbyly památky v podobě kamenných plastik, maleb a ilustrací. Své jméno Tezcatlipoka neboli Kouřící zrcadlo získal tento bůh podle zrcadla v němž podle legend viděl minulost, přítomnost a budoucnost. Byl taktéž velkým kouzelníkem, který podle mýtů vylákal z praoceánu matku zemi Cipatli.

Kult boha Tezcatlipoka byl hodně rozšířen v době příchodu španělů a patřil dle Encyklopedie bohů k nejvyšším bohům aztéckého panteonu.

Satanská bible je knihou komerční a ač se v ní LaVey dopustil několika omylů, nemění to nic na tom, že její odkaz může být i dnes stále smysluplný. A ač se dnes na satanismus nabaluje spousta věcí, které s touto filosofií mají pramálo společného, platí to co napsal v roce 1968 Anton Szandor LaVey:
"Satanismus si uvědomuje současné potřeby člověka a vyplňuje rozsáhlé šedé prázdno mezi náboženstvím a psychiatrií."


Jaroslav D. Ptáček


Použitá literatura:

Anton Szandor LaVey: Satanská bible /Baronet 2003/
Michael Jordan: Encyklopedie bohů /Volvox Globator 1997/
Ervín Hrych: Velká kniha bohů a bájných hrdinů /Regia 2000/
Josef Veselý: Satanismus /Vodnář 2003/
Bogun,Straet: Lexikon ezoteriky /Volvox Globator 1999/
Bible - Starý zákon /Česká biblická společnost 1991/